Foto: iStock

Technologie ve školách máme. Teď ještě učitele, co s nimi dokážou pracovat

Stát chytřetéma 3 min čtení

Ministerstvo škůdství, potěru a tělotrýzně vypsalo výběrové řízení na zhotovení praktického manuálu pro školy, jenž by v prvé řadě pomohl ředitelům vyznat se v sortimentu App Store a Google Play a učitelům trackovat digitální aktivity jejich žáků během vyučování. Ze zadávací dokumentace vyplývá, že manuál musí být čtivý, zároveň intuitivně pochopitelný (ideálně pouze na základě obrázků) a musí mít očíslované stránky, a to v pravém dolním rohu. Manuál musí být vytištěn na křídovém papíře o váze 200 g/m2 a výhodou bude online dostupnost. Jako vzor pro zhotovitele dokumentace obsahuje návod z obchodu IKEA, konkrétně skříň DIKTAD.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Ministerstvo škůdství, potěru a tělotrýzně vypsalo výběrové řízení na zhotovení praktického manuálu pro školy, jenž by v prvé řadě pomohl ředitelům vyznat se v sortimentu App Store a Google Play a učitelům trackovat digitální aktivity jejich žáků během vyučování. Ze zadávací dokumentace vyplývá, že manuál musí být čtivý, zároveň intuitivně pochopitelný (ideálně pouze na základě obrázků) a musí mít očíslované stránky, a to v pravém dolním rohu. Manuál musí být vytištěn na křídovém papíře o váze 200 g/m2 a výhodou bude online dostupnost. Jako vzor pro zhotovitele dokumentace obsahuje návod z obchodu IKEA, konkrétně skříň DIKTAD.

Související článek

Čeho se česká škola bojí nejvíc? Inovací. Je na čase to změnit

Víte, kdo to byli luddité? Legendární dělníci, kteří na přelomu 18. a 19. století ve Velké Británii projevili své zoufalství z mechanizace práce tím, že rozbíjeli nové stroje a domnívali se, že si tím zachrání práci. Přesně tak ve velké míře působí i čeští učitelé a ředitelé škol. Ano, používám mírnou nadsázku. Učitelé se rozhodně nemusejí obávat, že by jim stroje vzaly práci. Jejich převažující “luddismus” vyplývá z poněkud jiných příčin. Tou hlavní je fakt, že český školský systém nepřeje inovacím.

Taky vás napadá, že to není možné? No, tak trošku jsem si zapřeháněl, ale zase tak daleko od české reality bohužel nejsem. Takto to totiž může dopadnout, když se nezastavitelná síla technologií setká s nehnutelností českého školství. A teď skutečný případ.

„Ať tam jsou nějaká čidla“

Dostalo se ke mně jedno nakonec zrušené výběrové řízení v hodnotě skoro deset milionů korun, ve kterém byl požadavek na „zajištění konektivity a pořízení vybavení odborných učeben“ v základních školách jednoho krajského města, samozřejmě z evropských peněz. Zatímco zadání pro každou židli bylo specifikováno skoro až do posledního šroubku, při specifikaci robotické soustavy se zadavatel omezil na to, aby měla program, čidla a byla intuitivně ovladatelná. Wow! Tohle je bohužel prostě fakt, který nelze přehlédnout: školy a zřizovatelé jsou schopni technicky specifikovat židle, ale když dojde na technologie 21. století, jsou v koncích. Nihil novi sub sole aneb nic nového pod sluncem.

Související článek

Je fakt, že školy nad technologiemi nemohou vykonávat žádnou důslednou kontrolu a co jim kdo dodá, s tím (ne)pracují. Jádro problému je v tom, že ve velké části případů nedokáže české školství reálně posoudit kvalitu dodaných produktů a služeb. Prostě proto, že nemá dostatečně kvalifikované odborníky. A tak se technologie dostávají do škol hlavně na základě historicky vytvořených vazeb. Zatímco v USA je zhruba polovina škol vybavená zařízeními a aplikacemi Googlu, v Česku se může jít bodnout téměř každý, kdo nepracuje s platformou Windows. Těžko to někomu dávat za vinu, tak to prostě je a české školy se při své nelehké situaci v potýkání s technologiemi prostě spokojí s tím, co jim nadělí Microsoft. Alespoň v drtivé většině případů.

Technologie se v Česku dostávají do škol hlavně na základě historicky vytvořených vazeb. -

Školy pod tlakem vezmou, co jim kdo naloží

Podobným způsobem bude probíhat technologizace škol v jakémkoliv dalším ohledu. Buď se tomu budou školy bránit a technologie spíše vytěsňovat, k čemuž si zatím mohou najít dostatek dobrých důvodů, nebo pod tlakem vezmou, co jim kdo naloží. Pak se s tím buď poperou, nebo se budou tvářit, jako že ty interaktivní tabule vlastně nejsou k dosahování vzdělávacích zázraků potřeba.

Přiznám se, že vůbec netuším, jak z toho ven, alespoň ne v krátkodobém horizontu. Skepsí mě naplňuje zejména fakt, že jedním z dopadů hrubého podfinancování českého školství je takřka totální ignorance toho, co není třeba okamžitě opravovat a záplatovat. A technologie to věru nejsou. Zatímco ve Skandinávii běžně existují výzkumná centra, která se zabývají širokou škálou vzdělávacích inovací, samozřejmě i s využitím technologií, v Česku je v tomto směru naprosto mrtvo. Dobře to bylo znát během Týdne inovací, kdy se na Vysoké škole ekonomie a managementu odehrála debata na téma technologie a vzdělávání. Varovné bylo už to, že optimismem mezi diskutujícími oplývali v podstatě jen zástupci korporací, které řešení pro vzdělávání připravují. Zástupci vzdělávacího systému a učitelů hráli pod vlajkou těžké skepse.

Související článek

Proč školy v Česku nedokáží naučit děti používat internet?

Číst a počítat vás asi nejlíp naučí ve škole. Škoda, že to samé se nedá v Česku říct o používání internetu. Přitom internetová gramotnost už se prakticky zařadila na stejnou úroveň jako právě počty a čtení. Kde je chyba? V učitelích? Rodičích? Systému vzdělávání? Pomalém internetu? V rámci českého školství lze na všechny tyto varianty odpovědět „ano“. Podaří se to někdy změnit?

K čemu je dobrá plejáda geniálních řešení, integrujících virtuální realitu, umělou inteligenci, gamifikační prvky a další technologické vymoženosti, když je umí používat nanejvýš jeden učitel na tisíc dalších? A když ani nastávající učitele na využívání technologií nikdo nepřipravuje? Jestli vlastně není rozumné pomyslnou veřejnou zakázku na technologie ve školách v tichosti zrušit…

Autor je členem vzdělávacího think-tanku EDUin

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama