Zdroj: iStockphoto

Drony. Vzbuzují oprávněné naděje i zbytečné obavy

HomepageVěci chytře 6 min čtení

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Ještě nedávno se zdálo, že drony jsou jen drahá záležitost vojáků nebo hračka leteckých modelářů – a najednou jsou všude. Jsou jedním z největších technologických fenoménů posledních let, vzbuzují naděje vizionářů i podnikatelů, stejně jako obavy paranoiků. Jedni v nich vidí budoucnost, jiní volají po restrikcích a zákazech.

„Využití dronů v podnikání rychle přešlo z módní záležitosti do stádia megatrendu,“ tvrdí Divya Joshi z Business Insider. „Protože jsou řízené na dálku, umožňují vykonávat činnosti na nepřístupných místech s minimální potřebou pracovních sil, času a energie. Proto roste jejich obliba po celém světě, především v armádě, podnikovém sektoru, u soukromých uživatelů a u vývojářů nových technologií,“ dodává.

Podle stejného zdroje roku 2021 investice do dronů celosvětově přesáhnou 12,5 miliard dolarů, z toho okolo 9 miliard připadne na vládní sektor, 2,5 miliard na soukromé uživatele a přibližně miliarda na podniky. Odhady jiných agentur se liší, všechny se ale shodují v tom, že půjde o odvětví, v němž potečou miliardy.

Levná náhrada letadel – a nejen to

Klasický dron pro snímkování ze vzduchu, Yuneec Typhoon H

Snahy vyvinout bezpilotní létající prostředky se objevily už koncem první světové války, dnes známou podobu vícevrtulového dronu s kolmým startem (multikoptéry) vhodnou i pro civilní účely ale dostaly teprve nedávno. Ve skutečnosti nejde ani tak o leteckou záležitost, jako spíš o výsledek vývoje mikročipů a softwaru. Motory s vrtulemi totiž samy o sobě létat nedokáží, protože takový systém není ve vzduchu stabilní (klasický vrtulník proto nemá “vrtuli”, ale velmi složitý rotor).

Srdcem dronu tedy je řídící jednotka obsahující sadu senzorů, které v každém okamžiku sledují a vyhodnocují sebemenší odchylky v poloze stroje od té, kterou po něm chce bezdrátový ovladač. Podle svých výpočtů pak mění otáčky motorů, dron udržuje ve stabilizované poloze a současně ho podle pokynů přicházející z vysílačky operátora také řídí. Díky této koncepci může být multikoptéra po konstrukční stránce velmi jednoduchá a levná, protože to hlavní se ukrývá v mikročipech a jejich programu.

Další podmínkou umožňující vznik multikoptér byly výkonné lithiové akumulátory a miniaturní kamery s velkým rozlišením. Vznikl tak stroj, který při mnoha úkolech dokáže nahradit drahé letecké práce. Může nejen pořizovat záběry z výšky, monitorovat dopravní situaci nebo stav porostů, elektrických vedení a dalších konstrukcí, ale také sbírat mapové podklady nebo pomocí termokamery zjišťovat hospodárnost vytápěných budov.

Existují už také drony pro další účely, kde nejde jenom o práci s kamerou. Mohou tak například dopravit zásoby lidem, kteří uvízli na odlehlých místech, munici obleženým jednotkám či postřikovat pole. Známé jsou snahy dodavatelských společností řešit jejich prostřednictvím zásilkové služby. Společnost eHang vyvíjí velký dron pro dopravu osob, který by sloužil ve velkoměstech jako taxi: zákazník by v kabince pouze navolil cílovou lokalitu a o ostatní by se postarala automatika. 

Hrozba z oblohy?

Miniaturizace dronů jde rychle dopředu: “kapesní” kvadrokoptéra DJI Spark. Strach ze ztráty soukromí je ale zbytečný, protože malé drony mají širokoúhlé kamery.

Nová technologie ale má i některá úskalí. Tím prvním je veřejné mínění, které má obavy ze ztráty soukromí. Zatímco člověk, který si na louce pouští model letadla, se setká nanejvýš se shovívavou zvědavostí, s multikoptérou už musí počítat i s nějakým tím „mělo by se to zakázat“. Ani výhrůžky střelbou nejsou výjimkou – v internetových diskusích pod články o dronech dokonce leckdy převažují. Své tu udělal bulvární tisk, pro který je „hrozba z oblohy“ vděčným tématem.

Obavy ale vyplývají z neznalosti, protože běžné komerční drony mají malé kamery s širokoúhlými objektivy, takže aby došlo k onomu často zmiňovaném “šmírování” manželky u bazénu, musel by se stroj přiblížit na vzdálenost několika málo metrů, aby operátor něco viděl. Existují sice i velké drony s teleobjektivy, ty ale stojí statisíce až miliony korun.

Stejně liché jsou časté obavy z teroristických útoků ze vzduchu. Námitka je stejná jako u obav ze ztráty soukromí: multikoptéry se schopností unést účinné množství výbušniny jsou velmi drahé, hlučné, velké asi jako pračka – a ve vzduchu přibližně stejně nenápadné. Neumí je postavit každý, takže pachatelé by nejspíš už při jejich sestavování zanechali celou řadu stop.

Vážnější jsou obavy o bezpečnost leteckého provozu. Bylo hlášeno několik přiblížení dronů řízených nezodpovědnými operátory k přistávajícím nebo startujícím letadlům, ve většině případů se ale nepodařilo prokázat, že šlo opravdu o dron. Například letos v dubnu se po incidentu na londýnském letišti Heathrow nakonec ukázalo, že piloti nejspíš viděli igelitový sáček unášený větrem. Navíc je třeba si uvědomit, že kdyby chtěl terorista pomocí multikoptéry srazit z oblohy velké letadlo, musel by se trefit do ústí motoru nebo jiné zranitelné části. Vzhledem k vzájemné rychlosti obou strojů je to s běžně dostupnými multikoptérami zcela nemožné.

Multikoptéry se schopností unést účinné množství výbušniny jsou velmi drahé, hlučné, velké asi jako pračka – a ve vzduchu přibližně stejně nenápadné.

Budoucnost určí legislativa

Legislativu, testy, udělování licencí a další záležitosti týkající se bezpilotních prostředků má v Česku na starosti Úřad pro civilní letectví v Ruzyni

Stejně jako provoz na silnicích řídí vzdušný zákon, existuje pro vzdušnou dopravu příslušná legislativa. V České republice má její dodržování na starosti Úřad pro civilní letectví (ÚCL) sídlící u ruzyňského letiště. Dronů se z ní týká takzvaný Doplněk X, který obecně vymezuje technické požadavky na tyto stroje a zásady pro jejich používání, a zároveň stanovuje, za jakých podmínek je možné s nimi provozovat výdělečné aktivity. Obecné požadavky určují kde a jak se smí nebo nesmí s dronem létat (se zvláštním zřetelem právě k okolí letišť) a rozdělují drony do hmotnostních tříd, z nichž každá musí splňovat odlišné podmínky (označení, pojištění, vybavení atd.) Amatérští majitelé zatím nepodléhají žádné formě registrace, ale v případě přistižení při přestupku, nebo dokonce způsobení nehody, jim hrozí velmi nepříjemné postihy.

Při létání pro výdělek už je nutné získat licenci k provozování leteckých prací. Doplněk X ale také definuje kontroverzní kategorii, která se jmenuje Provozování leteckých činností pro vlastní potřebu. Myslí se tím třeba případ, kdy si majitel dronu létáním sice nevydělává, ale vyfotografuje svou firmu z výšky pro reklamu a podobně. K tomu, aby mohl něco takového legálně udělat, musí splnit prakticky stejné podmínky, jaké jsou pro získání licence k provozování leteckých prací pomocí dronu.

Problém je, že ty podmínky jsou poměrně náročné: celé řízení včetně správních poplatků a povinného pojištění vyjde na víc než dvacet tisíc korun. Je nutné vypracovat celou řadu obsáhlých dokumentů (včetně mnohastránkové provozní příručky dronu) a absolvovat teoretické i praktické zkoušky, přičemž od přihlášky k povolení uplyne v nejlepším případě čtvrt roku. Přitom pokuty za práci bez povolení (i jen pro vlastní potřebu) mohou dosáhnout výše až pěti milionů korun.

Legislativa se má změnit někdy okolo roku 2019, kdy vstoupí v platnost celoevropská právní úprava. Vše ale zatím naznačuje, že pod tlakem fobie veřejnosti z dronů bude ještě přísnější. Podnikatelé protestují a tvrdí, že připravované zákony likvidují perspektivní a prohlubují technologické zaostávání za Asií. Budoucnost dronů v Evropě je tedy stále otevřená.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama