Zdroj: iStockphoto

Komu prospěje, když se děti učí programovat?

Stát chytřeanalýza 6 min čtení

Zatímco v Česku naprostá většina základních škol nedokáže děti správně učit pracovat s počítačem, v USA přes čtyřicet procent amerických základních škol učí žáky programovat. Je dobré si brát zámoří jako vzor? Není tlak na počítačovou gramotnost jen marketingová akce softwarových firem? Nebo si tak IT společnosti nenápadně pěstují programátorský dorost, který pomůže srazit vysoké mzdy v oboru?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Zatímco v Česku naprostá většina základních škol nedokáže děti správně učit pracovat s počítačem, v USA přes čtyřicet procent amerických základních škol učí žáky programovat. Je dobré si brát zámoří jako vzor? Není tlak na počítačovou gramotnost jen marketingová akce softwarových firem? Nebo si tak IT společnosti nenápadně pěstují programátorský dorost, který pomůže srazit vysoké mzdy v oboru?

Zatímco v Česku se děti v hodinách informatiky učí nanejvýš psát ve Wordu a trochu používat Excel, přičemž Česká školní inspekce varuje, že 95 procent základních škol neodpovídá standardům pro výuku informatiky, ve světě se začíná opět dostávat ke slovu výuka programování. Podle výzkumné agentury Gallup se na 40 procentech amerických základních škol vyučovalo v roce 2016 programování. Změna snad brzy ale nastane i u nás. Školy se pokusí přesunout výuku Wordu do hodin češtiny, Excelu do hodin matematiky a v hodinách informatiky, povinných od první třídy, vyučovat hlavně programování.

Česko jako informatická velmoc

České republice se přitom v IT celkem daří. Máme tu několik firem, které uspěly v celosvětovém měřítku. Kromě antivirových vývojářů, jako jeAvast (včetně AVG), je to třeba brněnský Y Soft vyvíjející řešení pro tiskárny nebo aktuální hit světa počítačových her, Kingdom Come. Česko, možná překvapivě, těží ze své komunistické minulosti, kdy každá základní škola měla počítačovou učebnu plnou socialistických osmibitových počítačů, existoval nespočet verzí dětského programovacího jazyka Karel a k tomu široká nabídka metodologických knih. Na zašlou slávu robota Karla se v devadesátých letech pokusil navázat Baltík (a pro větší děti Baltazar) uherskohradišťské firmy SGP Systems.

Související článek

Česká cesta na Mars vede přes dílny

Před pár dny jsem se s úžasem díval na robotického psa, kterého vyvíjejí v hightech centru Boston Dynamics. Umí si otevřít dveře a nenechá se odradit, ani když mu otravující “lidský faktor” znepříjemňuje život  a snaží se mu v tom zabránit. Robotika, automatizace a algoritmizace výrobních procesů i fungování běžných domácností, to je nikoliv budoucnost, nýbrž hmatatelná a všude prosakující přítomnost.

Ani silné generace Husákových dětí cepovaných v programování už ale nestačí. „Na Jobs.cz je pozice programátora posledních sedm let stabilně mezi pěticí nejčastěji poptávaných. Místa v IT tvoří rovněž dlouhodobě už celou desetinu z nově obsazovaných pozic přes Jobs.cz. A zároveň patří k těm, na které firmy dostávají zdaleka nejméně relevantních reakcí kandidátů,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu LMC, podle kterého na pracovním trhu v Česku schází zhruba patnáct tisíc dalších vývojářů, designérů služeb a IT analytiků.

Budou ze všech dětí ajťáci?

Pokročila už naše společnost skutečně tak daleko, abychom všichni museli umět programovat? Nejspíš ne, potřebujeme určité množství programátorů, určité množství matematiků, ale také určité množství klempířů nebo skladníků. Proč by se měli programování učit všichni? Ze stejného důvodu, proč bychom se všichni měli učit počítat. „Je velmi pravděpodobné, že v oboru IT bude stále více volných míst na nejrůznějších pozicích, které do tohoto oboru spadají. Umět základy algoritmizace a být schopný naprogramovat krátký skript, který člověku usnadní práci, je výhodné na mnoha pozicích, které nespadají do kolonky programátor,“ říká Hanka Klimentová, lektorka IT školy Discite.

Programování určitým způsobem formuje myšlení. Není důležité, aby se prvňák naučil programovat informační systém pro řízení skladového hospodářství středně velkého podniku. Pokud se ale nenásilnou formou naučí formulovat cíl nějaké činnosti, popsat cestu, která k tomuto cíli vede, rozdělit ho do menších dílčích kroků a ty správně definovat, určitě se mu to neztratí, ať už bude v životě řešit plánování výroby, nebo stavbu domu.

Klimentová vyzdvihuje zejména rozvoj logického myšlení. „Základy programování jsou pouze o trénování logického myšlení. To není nic, s čím se člověk narodí nebo nenarodí – je to jen výsledek tréninku stejně jako třeba hra na kytaru. S talentem to jde snáze, ale základy zvládne každý, kdo chce.“

Klíč je právě ve volbě vhodných prostředků. Malé děti mohou třeba ovládat postavu králíka, který sbírá mrkvičky, jak to nedávno předvedl Google. Starší děti si mohou hrát s robotem sledujícím čáru a lezoucím po zdech. Na skutečné programovací jazyky může dojít až v nejvyšších ročnících, nebo taky vůbec. Cílem není vychovat ze všech dětí špičkové programátory, ale dát jim do výbavy jiný způsob myšlení, schopnost algoritmizace.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Tento trend potvrzuje i Dombrovský. „Nemá příliš smysl výraznou část populace do hloubky učit konkrétní programovací jazyky, to se strašně rychle mění. Co smysl má, je učit obecným základům a principům, na nichž jsou technologie postaveny,“ konstatuje.

Komu tím prospějete?

Ve Spojených státech vzbudila snaha naučit větší množství dětí programovat rozporuplné pocity. Server Mashable poukazuje na fakt, že výuka programování je obrovským byznysem hlavně pro firmy, které dodávají do škol tablety, počítače a výukové programy. Ty navíc vcelku levně propagují své produkty mezi studenty. Existuje určitá pravděpodobnost, že když se někdo naučí kupříkladu programovat v určitém vývojovém prostředí, zůstane tomuto programu věrný i v budoucnosti.

Související článek

The Guardian varuje, že se softwarové firmy snaží nabourat pracovní trh, který je aktuálně trochu přehřátý. IT odborníků je málo a nechají si za svou kvalifikaci dobře zaplatit. Přitom ne ke všem IT činnostem potřebujete univerzitně vzdělaného programátora. Pokud naučíte 40 procent dětí základy algoritmizace, část z nich své dovednosti trochu rozvine a budou schopni třeba tvořit jednoduché webové stránky nebo programovat tovární roboty v rámci Průmyslu 4.0. Nedokážou tolik jako špičkově vzdělaní programátoři, na druhou stranu jich ale bude dostatek a budou výrazně levnější.

Programování ale není jediná dovednost, kterou budou vývojáři v brzké době potřebovat. “Je důležité zaměřit se i na oblasti, které s technologiemi zdánlivě nesouvisejí, ale přitom budou již velmi brzy zcela nezbytné pro to, abychom s novými (technologickými) nástroji dokázali slušně zacházet a nějak udržitelně žít. Předně jde o etiku či filozofii,“ vysvětluje Tomáš Ervín Dombrovský z LMC.

Související článek

„Abyste mohl něco regulovat, musíte tomu rozumět“

Sedm let měl na starosti new business development v T-Mobile Česká republika, kde například rozjížděl mobilní platby, M2M služby a věnoval se dalším produktům a službám vyvíjeným s partnery. Před šesti lety se přesunul do Deutsche Telekom (DT) do Bonnu, kde se stejnými tématy zabýval v rámci celé Evropy. Od loňského podzimu si s sebou vzal internet věcí a big data do Detecon, dceřiné společnosti DT věnující se konzultačním službám (ano, modří již vědí: DEutsche TElekom CONsulting). V rámci toho se stará i o startupy. Ví, co přijde v nejbližší budoucnosti, a přemýšlí o té vzdálenější. Třeba o tom, co všechno je a není nutné regulovat. Zblízka vidí rozjezd chytrého města v Bonnu a říká, proč se ho povedlo rozjet za dva a půl roku. Vít Šoupal.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama