redakce

Estonský velvyslanec: Kyberútoky z Ruska probíhají už 11 let

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Elektronické recepty, pozitivní dopady digitalizace, budování důvěry ve stát, ale i kybernetické útoky, jejichž pomocí se Rusko vměšuje do evropské politiky. O tom jsme mluvili s estonským velvyslancem v Česku Stenem Schwedem na konferenci ISSS v Hradci Králové. Klíčem k úspěšné obraně je podle něj správné vzdělání, hlavně mediální a internetová gramotnost, plošná výuka programování a znalost cizích jazyků.

V nezvykle otevřeném rozhovoru přidal i pár cenných postřehů ohledně digitalizace veřejné správy, v níž Estonsko tvoří světovou špičku: nemá smysl lidi k čemukoli nutit, mnohem důležitější je jim vysvětlit, že digitální společnost je prostě mnohem pohodlnější a příjemnější k životu.

Letos v únoru jsme dělali rozhovor s bývalým trojnásobným estonským ministrem Hannem Pevkurem, který se zmínil, že mezi nejpopulárnější nové služby v zemi patří elektronické zdravotnictví. O tom se dnes hodně mluví i u nás, především o zavádění elektronických receptů. Ty v Estonsku fungují jako jediná možnost, nebo mohou lékaři používat i ty klasické papírové?

Klidně můžou – v Estonsku nejsou obecně digitální řešení povinná, kromě digitálního občanského průkazu. Ten musí mít opravdu každý, bez něj to nejde. Ale s papírovými recepty není žádný problém. Pokud jim někdo dává přednost, ať si je klidně používá. Jenže ve skutečnosti vůbec nejsou zapotřebí – veškeré informace se posílají z počítače lékaře do počítače lékárny. Pak už stačí, když pacient v lékárně prokáže svou totožnost a dostane předepsaný lék. Jednodušeji už by to nešlo.

Já se na to ptám proto, že na konferenci před pár minutami vystoupil s velmi kritickým projevem mluvčí České lékařské komory Martin Sojka. Opřel se nejen do e-receptů, ale také do povinné registrace – podle něj ji odmítají třeba psychiatričtí pacienti, kteří se cítí svou diagnózou stigmatizovaní. Jak v Estonsku řešíte tohle? Lze zůstat takzvaně mimo systém?

To ne, registrace se týká každého. Ale přiznám se, že jsem ještě nikdy neslyšel, že by s tím měl někdo nějaký problém, tahle diskuse u nás vůbec neprobíhala. Předpokládám, že kdyby to někoho pálilo, dá se najít řešení v podobě nějaké výjimky. Třeba ti psychiatričtí pacienti, které zmiňujete, by mohli být registrováni anonymně skrze nějakou organizaci. Ale jak říkám, tohle téma u nás vůbec nezaznělo – ono to možná souvisí s tím, že se zatím taky nikdy nestalo, že by nám ze systému unikla data.

My to bereme tak, že nikomu nic nenutíme. Jak už jsem řekl, kromě e-občanky nejsou žádné digitální služby povinné. Ale samozřejmě vysvětlujeme lidem, že jsou pro ně mnohem výhodnější než ty klasické. Komu by se chtělo jít si sednout na celé dopoledne do čekárny, případně chodit od jedné lékárny k druhé a shánět lék, který nemají na skladě? A co když někdo ten recept ztratí nebo někde zapomene, což se starým lidem stává – to ho máme poslat zpátky k doktorovi pro nový? Vždyť to všechno jde mnohem snadněji a pohodlněji. A naším úkolem je lidem život usnadňovat, ne komplikovat.

A jak přesvědčit ty, kteří mají z dat proudících někde v internetovém vesmíru strach, protože jim to nepřipadá bezpečné?

Tak především jde o to zdůrazňovat pozitivní aspekty digitalizace – my už spoustu let lidem trpělivě vysvětlujeme, jaké pro ně bude mít celý proces výhody, v jakých konkrétních oblastech jim usnadní život. Všechno to musí být konkrétní a praktické, žádnými obecnými frázemi lidi nepřesvědčíte. A pak je tu další důležitý aspekt. Musíte lidem vysvětlit, že se o ochranu dat maximálně staráte, investujete do ní, máte nejlepší odborníky, kteří o ni pečují. Protože digitální data – a tohle je také lidem nutné objasnit – jsou ve skutečnosti, když se o ně staráte správně, bezpečnější než papírové dokumenty.

Papírovou zdravotní kartu může doktorovi někdo ukrást z ordinace, může se zničit při požáru nebo povodni, sám lékař ji může zneužít. A nikdo na to nepřijde. U digitálních dat za sebou každá operace zanechá stopu, i ta neoprávněná. V digitálním světě neexistuje nic jako dokonalý zločin. A nám se podařilo přesvědčit občany, že digitální data jsou bezpečnější – koneckonců tady o tom dnes ráno mluvila i vaše eurokomisařka, paní Jourová.

Pojďme k jinému tématu. Mnohé evropské země v současné době čelí rozsáhlým útokům na sociálních sítích a na internetu obecně – mezi lidmi kolují falešné zprávy, do diskusí se zapojují placení trollové. Cílem je ovlivnit veřejné mínění a následně i volby a další demokratické procesy. Jaké s tím v Estonsku máte zkušenosti?

Bohaté! Kyberútoky z Ruska, protože právě o tuhle zemi tu samozřejmě běží především, u nás začaly už v roce 2007 a od té doby trvají prakticky nepřetržitě. Naši lidé mají s Ruskem za dlouhá desetiletí spoustu neblahých historických zkušeností, takže jsou do jisté míry proti ruské propagandě imunní, ale i tak se těm útokům pochopitelně musíme bránit. Mimo jiné pomocí takzvaných elfů, což jsou takoví naši internetoví hrdinové – strážci našeho digitálního prostoru, jejichž úkolem je vyvracet fake news a odhalovat jejich autory.

Tyhle elfy zaměstnává stát, nebo se jedná o iniciativu zdola?

Funguje to oběma způsoby. Mnohé iniciativy jsou čistě věcí občanů, lidé jsou v boji proti fake news velmi vynalézaví. Různí počítačově zdatní jedinci dovedou například velmi dobře vystopovat původ těchto fám. Ale zároveň se v téhle oblasti stabilně angažuje i vláda. Mimochodem, do boje proti kybernetickým útokům se zapojují jak živí lidé, tak i umělá inteligence, čili softwaroví roboti. Ovšem samotná obrana proti útokům není to nejdůležitější – ze všeho největší význam má mediální gramotnost. Když lidé dokážou rozpoznat, jakým zprávám lze věřit a co je s největší pravděpodobností fáma, máte z poloviny vyhráno.

Samozřejmě, ale jakým způsobem té mediální gramotnosti v celonárodním měřítku dosáhnout? U vás se vyučuje ve školách?

Popravdě řečeno nevím úplně přesně, jestli existuje přímo takto nazvaný předmět, ale na všech typech škol a na všech stupních se u nás učí takzvané digitální dovednosti, a mediální gramotnost je běžnou součástí osnov, stejně jako chování na sociálních sítích. Jsem přesvědčený, že naši studenti o tom vědí opravdu hodně. Naše vzdělání je obecně na nejvyšší světové úrovni, potvrzují to nejrůznější mezinárodně uznávané testy. Platí to mimo jiné pro jazykovou výbavu studentů. A ti si tím pádem mohou ověřovat informace ze zahraničních zdrojů. 

Pokud jim estonská zpráva připadá podezřelá, najdou si vše potřebné v angličtině nebo třeba ve finštině. Internetovým fámám obecně podléhají hlavně lidé, kteří se spokojí s jediným zdrojem informací.

Když ale umíte cizí jazyky a zároveň se vyznáte v internetu, tenhle problém odpadá.

Ruský tlak na ovlivnění internetového prostředí v posledních letech roste po celé Evropě. Platí to i pro Estonsko?

Ona je to spíš taková sinusoida – v posledních letech jsme několikrát byli svědky toho, jak takové tlaky najednou zesílily a pak zase postupně zeslábly, načež se to celé opakovalo. Pro Rusko je tohle typické. Kreml se zkrátka do politiky členských států Evropské unie vměšuje, patří to k jeho dlouhodobé strategii. Jenže ani Rusko nemá dost prostředků na to, aby svůj tlak neustále udržovalo na všech frontách . Takže se rozhlíží a vyhledává příležitost. A když vidí u některé země slabé místo, zaútočí. A pak tlaky samozřejmě sílí v obdobích, kdy se vyostří vztahy mezi Ruskem a západem obecně. V takové situaci Kreml vítá každou možnost uškodit a na náklady nehledí. Takže se dá říct, že právě teď tlak z ruské strany obecně opravdu sílí.

Z toho, co jste řekl, vyplývá, že Rusko jako každý predátor útočí hlavně na slabší kusy. Znamená to tedy, že tady může pomoci prevence – pokud posílíme ochranu země před kyberútoky, přestaneme se Kremlu jako potenciální cíl vyplácet a on obrátí svou pozornost jinam?

Do jisté míry to tak opravdu funguje. Když jste pro ně příliš silní, zkusí spíš štěstí jinde. Ale lhal bych, kdybych řekl, že máme už vybudovanou dokonalou ochranu proti všem typům kybernetických útoků nebo fake news. To nemá nikdo. Můžeme se nicméně snažit minimalizovat škody. Hlavně se ale musíme mít neustále na pozoru, a naše vláda dělá první poslední, aby digitální obranu země posílila. Nejsme na to sami, máme vynikající centrum NATO pro ochranu před kyberútoky, takže se o zkušenosti dělíme se spojenci a oni zase pomáhají nám. Nejlepší cestou, jak se ubránit, je být vždycky o krok napřed před útočníky. Koneckonců i vaše země v téhle oblasti v posledních dvou třech letech začala dělat hodně, čeští politici už také pochopili, že na ochraně digitální infrastruktury v dnešním světě opravdu záleží.

Politici to možná začínají chápat, teď by to ještě chtělo trochu posílit tu mediální gramotnost běžných lidí. Estonsko je v tomhle očividně dál, v digitalizaci a elektronizaci představujete světovou špičku. Kam chcete v této oblasti vést zemi dál?

Stejnou otázku jsme si začali klást už před pár lety. Někdo by si mohl myslet, že plná digitalizace veřejné a státní správy je konečný cíl, teď si ho můžeme odškrtnout a začít se věnovat jiným věcem. Kdo tomu ale rozumí, ví, že jsme vlastně pořád na začátku. Jako první nás čeká internet věcí – všechny ty chytré záležitosti ve veřejném prostoru, zdánlivé maličkosti, které ale dokážou hodně usnadnit život. Tomu se teď začínáme věnovat ve velkém.

Třeba k odečítání elektřiny už slouží výhradně automatická digitální zařízení, takže nemusíte čekat doma na pracovníky elektrických podniků nebo jezdit na chalupu jenom proto, že potřebujete vystavit fakturu.

Takových služeb jsou stovky. A pak máme připravený další projekt – budeme ve školách plošně vyučovat programování a robotiku, ať je nová generace pořádně připravená na svět budoucnosti.

Související článek

Související článek

Nové automobily budou mít systém zavolání záchranky

Od prvního dubna musí mít osobní vozy prodané v Evropské unii zabudovaný systém automatického tísňového volání eCall. V budoucnu má v EU každý rok zachránit až dva a půl tisíce lidí, kteří se stanou účastníky dopravní nehody.

Související článek

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama