Zdroj: iStockphoto

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Estonsko je v digitalizaci a elektronizaci státní správy světovou velmocí. Rozsáhlé zavedení e-governmentu přitom vyžaduje spoustu energie. Jak se vládě povedlo přesvědčit pro svou vizi občany?

Ono to ve skutečnosti tak těžké nebylo. V podstatě šlo o to vysvětlit lidem, že tohle je vývoj, který nevyhnutelně čeká všechny země ve vyspělém světě. A že máme dvě možnosti, buďto se povezeme někde v závěsu a budeme ostatním pořád jen koukat na záda, nebo se do toho pustíme rovnou a ostatní budou koukat na nás. Hlavně muselo jasně zaznít, že se do toho musíme pustit tak či tak, a je jen otázka času, kdy.

Když přicházejí takovéhle změny, existuje jenom jedna rozumná možnost – využít jich, udělat z nich přednost. Nemá cenu se s nimi prát, to je jako prát se s přírodou. Nikdy nevyhrajete. Tohle jsme lidem říkali. Že nechceme jít proti změnám, ale jít dopředu a ty změny si vzít s sebou, udělat z nich svoje vlastní nástroje, které nám budou sloužit. Fungovalo to.

Museli jste přitom překonávat nějaké konkrétní překážky?

Jistěže jsme se setkávali s nedůvěrou, přece jen šlo o nezmapované území. Takže bylo důležité začít od jednoduchých funkcí, kde lidé hned od začátku viděli, že ta změna je opravdu pozitivní, všechno prokazatelně funguje a v zásadě není o čem pochybovat. Když do té doby lidem došly dlouhodobě užívané léky, museli k doktorovi. Tam čekali klidně půl dne v čekárně, než se dostali dovnitř, následně dostali recept a šli do lékárny. No a teď se zaregistrovali a během několika vteřin se jim ten recept zobrazil v aplikaci v telefonu a mohli si tu návštěvu lékaře v klidu ušetřit. Na tom přece není co zpochybňovat, to se snad líbí každému. Totéž elektronické daňové přiznání.

Teď už můžete trochu bilancovat. Jaké výsledky digitalizace a elektronizace státní správy přinesla? Máte pocit, že do ní pořád ještě investujete, nebo už na tom země vydělává?

V těch oblastech, které jsou důležité, protože se v nich digitalizace projevuje nejvíc, v těch jednoznačně vyděláváme. Třeba v medicíně, nebo u řidičských a technických průkazů, které se taky vystavují bez čekání na úřadech. Tím se šetří ohromné peníze. Počáteční investice se nám dávno vrátila.

Ale ono se to netýká jenom úřadů a ušetřených peněz. Hodně jde i o čas. Vezměte si třeba školy. Moje děti chodí do školy a celé rodině vyhovuje, že je v podstatě celá výuka transparentně k dispozici online – osnovy, domácí úkoly, hodnocení, všechno. Když jsou děti nemocné, prostě se podíváme na internet a zjistíme, že dostaly úkol z matematiky a na další pondělí se musí naučit tu a tu látku z biologie, protože budou psát písemku. Dokážete si představit, kolik nervů to šetří jim a pak taky nám, když jdeme ve čtvrtletí na třídní schůzku?

To tedy dokážu. Ale pojďme dál: E-government znamená také nový typ klíčové infrastruktury. Místo železnic a dálnic nastupují datové spoje. Chrání a podporuje stát například výstavbu fixní sítě podobně jako výstavu dálnic nebo železnic? 

Samozřejmě že elektronizace zrychluje a zjednodušuje všechny možné procedury. Dřív žádosti o povolení obíhaly v papírové podobě spoustu lidí, prášilo se na ně na stolech, čekalo se, než je pošta doručí z místa na místo. Dneska je to všechno věc vteřin, než se dokument objeví tam, kde má, takže je samozřejmě možné lhůty zkrátit. To se týká stavebních povolení na fixní sítě stejně jako na cokoli jiného. Jinak ale fixní sítě považuji spíš za záležitost minulosti. Jsem jednoznačně přesvědčený, že budoucnost patří sítím mobilním. DSL bude za pár let úplně překonaná záležitost, její možnosti jsou konečné.

Nerozevřely se při zavedení e-governmentu „digitální nůžky“ mezi dvěma částmi společnosti? Jak se staráte o „nedigitální“ občany – seniory, lidi s nižším vzděláním apod.? Nedělá to z nich občany druhé kategorie?

Možná vás to překvapí, ale u nás v Estonsku ve skutečnosti starší generace využívá elektronické a digitální služby z velké většiny. A víte proč? Protože jsme na to lidi začali připravovat už dávno – konkrétně před zhruba dvaceti, pětadvaceti lety. Internet tehdy ještě neexistoval nebo byl v plenkách, ale my už v devadesátých letech rozjeli masivní programy počítačové gramotnosti, no a dnešním důchodcům bylo v té době nějakých čtyřicet pětačtyřicet. To se člověk ještě učí snadno a s chutí, zvlášť když mu to stát usnadní. Dneska je jim mezi šedesátkou a sedmdesátkou a normálně to s počítači, chytrými telefony a internetem umějí, tedy aspoň velká část z nich.

No a když někdo nechce, samozřejmě ho nikdo do využívání digitálních služeb nenutí. Klidně může jít s papírovým lístkem do volební místnosti nebo si zajít pro ten vzpomínaný recept k doktorovi. Ale ono to vážně není moc pohodlné.

V čem spočívají výhody elektronického hlasování? Nemáte strach, že se volby stanou předmětem útoku ze strany cizích zemí nebo některých menšin?

Ty výhody jsou naprosto jasné – vyšší volební účast. Hlavně u mladých lidí. Když je nutíte vzít hlasovací lístky a dojít osobně do volební místnosti, spousta z nich se na to prostě vykašle. Ale když můžou vzít telefon, který stejně drží v ruce pořád, nemají s tím problém, připadá jim to cool, řečeno jejich jazykem. Volební účast mladých se nám díky elektronizaci slušně zvedla.

A k té druhé otázce: řekněte mi, copak není možné zfalšovat volby teď? Jsou známé případy, kdy lidem u nějakého referenda dali přímo ve volební místnosti propisky, jejichž stopa se dala z papíru smazat jediným tahem prstu, načež se s tím masivně fixlovalo. Jindy zase členové volebních komisí hlasovali za ty, co k volbám nedorazili. Tohle všechno jsou stará známá rizika běžného systému. Elektronické volby jsou ve skutečnosti bezpečnější – každý pokus o podvod po sobě zanechává stopu, tudíž se dá snadněji odhalit. Samozřejmě vnímáme velké nebezpečí dezinformačních kampaní, ty v poslední době sílí po celém světě, ale to se samotnou technikou voleb vůbec nesouvisí.

Jak se země chystá na změny spojené s Průmyslem 4.0? Znamená v tomhle ohledu e-government a celková digitalizace nějakou podstatnou výhodu?

Tohle s digitalizací přímo nesouvisí, tady se vracíme k tomu, o čem jsme mluvili na začátku. Je to nevyhnutelný vývoj, nedá se proti němu udělat vůbec nic, a buď si jím necháme ublížit, nebo ho využijeme ke svému prospěchu.

Když se mluví o rizicích Průmyslu 4.0, většinou se zmiňuje hrozící masová nezaměstnanost, protože lidskou práci na mnoha místech nahradí roboti. Jistě. Jenže zároveň vznikne spousta nových pracovních míst, a v tomhle je Evropa oproti východní Asii ve skutečnosti ve velké výhodě. Protože už dnes začíná spousta nadnárodních firem stěhovat výrobu zpátky z Číny nebo Tchaj-wanu domů. Proč? Protože ten přesun na východ byl ve skutečnosti dočasným nouzovým řešením, daným úplně odlišnou cenou práce. A pokud mají lidskou pracovní sílu nahradit roboti, můžou to klidně dělat doma. Zákazníci rozhodně ocení, když bude na zboží cedulka Made in EU a ne Made in China. Třeba v Německu už se celkem masivně staví továrny. Takže závěr: práce bude dost, akorát bude odlišná od té dnešní. Řešením je tudíž rekvalifikace. Už na tom pracujeme.

Jaké elektronické služby státní správy jsou momentálně v Estonsku nejoblíbenější?

Elektronické zdravotnictví, daňové přiznání a celní řízení.

A jak to vidíte vy osobně? Které z digitálních vymožeností nebo služeb používáte nejraději?

Na prvním místě mě napadá Uber. To považuji za vynikající službu. Charakteristické je, že by nemohla bez obecného rozšíření chytrých telefonů a rychlých mobilních dat vůbec vzniknout. Nejde ani tak o mě, ale třeba díky Uberu nemusím vozit děti na kroužky a zároveň o ně nemusím mít strach – přivolám jim odvoz, pak na telefonu vidím, kde jsou a kudy jedou, a platba se mi automaticky strhne z karty, takže dětem nemusím dávat hotové peníze, což je pro ně i pro mě pohodlnější. Takhle nějak si představuji službu pro moderní dobu.

A pak samozřejmě všechny ty skvělé věci, co máme v telefonech – Spotify, YouTube a hlavně mapy. To člověku úplně změní život. Vzpomínáte si vůbec ještě, jak jsme si kdysi na cestách museli v hotelu koupit plán města, pak si na něm označit polohu a na každé křižovatce koukat na cedule s názvy ulic, kde to vlastně jsme? Mně už to připadá pomalu jako nějaký nereálný sen.

Autor ze srdce děkuje Michalu Čížkovi za pomoc při řešení technického problému s nahrávkou.

Související článek

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama