Foto: wITches

wITches: mladé čarodějky z ČVUT učí děti milovat IT

Stát chytřerozhovor 5 min čtení

„Ty to neumíš, protože jsi holka.“ I takový názor občas musely studentky elektrotechnické fakulty ČVUT překousnout. A i proto rozjely projekt wITches, v rámci kterého na workshopech pořádaných přímo na půdě univerzity vtahují děti do světa robotiky, elektrotechniky a programování.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

„Ty to neumíš, protože jsi holka.“ I takový názor občas musely studentky elektrotechnické fakulty ČVUT překousnout. A i proto rozjely projekt wITches, v rámci kterého na workshopech pořádaných přímo na půdě univerzity vtahují děti do světa robotiky, elektrotechniky a programování.

Ačkoliv dívky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) představují jen patnáct procent ze všech studentů, na workshopech určeným dětem mezi jedenácti a patnácti lety se setkáte jen s nimi. Kurzy navíc pořádají během víkendu zdarma. „Chceme, aby se na workshopy mohly dostat všechny děti bez rozdílu, protože většina programovacích kurzů nebo škol má dost vysoké školné. My jim zábavnou formou chceme ukázat, že na technice není nic děsivého, že to celé může být klidně i velká legrace,“ říká manažerka a lektorka projektu wITches Michaela Buchníčková, studentka otevřené informatiky.

Související článek

Proč školy v Česku nedokáží naučit děti používat internet?

Číst a počítat vás asi nejlíp naučí ve škole. Škoda, že to samé se nedá v Česku říct o používání internetu. Přitom internetová gramotnost už se prakticky zařadila na stejnou úroveň jako právě počty a čtení. Kde je chyba? V učitelích? Rodičích? Systému vzdělávání? Pomalém internetu? V rámci českého školství lze na všechny tyto varianty odpovědět „ano“. Podaří se to někdy změnit?

Mají to studentky oproti studentům na fakultě elektrotechniky složitější?

Když holka přijde na FEL, všude kolem vidí jen samé pány studenty, což bývá někdy trochu děsivé. Nehledě na to, že občas se člověk setká s takovým tím přístupem „ty to neumíš, protože jsi holka“. Stává se to sice už mnohem méně často než dřív, ale stává. Takže se i tímto způsobem zkoušíme vzájemně propojit, vytvořit nějakou komunitu a případně si vzájemně pomoci.

Ale u stánku wITches jsem viděl i pány. Jak to?

Samozřejmě se nebráníme pomoci na externích akcích, ale lektorky jsou výhradě ženy.

Jak kurzy pro děti probíhají?

Děti chodí přímo za námi na fakultu – univerzita nás podporuje ze všech sil, což je výtečné. Děkan nám půjčil celou jednu učebnu v budově v Dejvicích, kde o víkendech workshopy pořádáme. Jeden workshop trvá vždy čtyři hodiny a je zaměřený na jedno konkrétní téma. Celkově jich děláme kolem deseti až dvanácti za semestr, o prázdninách máme samozřejmě volno.

Chceme dětem ukázat, že na technice není nic děsivého, že to celé může být klidně i velká legrace,“ říká manažerka a lektorka projektu wITches Michaela Buchníčková.

Jedná se z vaší strany čistě o dobrovolnickou záležitost?

Vedení workshopů je ryze dobrovolnické. Na materiál a vybavení nám ovšem přispívá fakulta, to by jinak nešlo, ale práci nám nikdo neplatí. Zároveň musím říct, že nás fakulta podporuje opravdu velkoryse, dostali jsme třeba vánoční stipendium – je fakt, že ji docela dobře reprezentujeme, tak nám to nějak vrací. My ovšem wITches nikdy neplánovaly jako výdělečnou záležitost.

Jaké kurzy v rámci workshopů vedete?

Základ je programování ve Scratchi a hodně oblíbený je kurz zaměřený na Lego Mindstorms. U toho máme dvě varianty – pro začátečníky a pokročilé. Stejné dvě varianty máme u Boffinu, což je stavebnice obvodů, takové základy elektrotechniky. Je to velmi jednoduché, součástky jsou tam zabudované v plastovém obalu, takže se sestavujete dohromady podobně jako třeba lego. Jsou tam samostatné vodiče, LED světla, šroubovací žárovky, dítě si zkrátka vytvoří jednoduchý obvod a nemusí umět pájet. Kromě toho máme Ozoboty, což jsou malí svítící robotci, s nimiž děti učíme základy vytváření algoritmů. Kolegyně je používají k výkladu úlohy obchodního cestujícího, se kterou jsme se my potkaly až na vysoké škole. Nevěřila bych, že takovéhle věci bude možné vysvětlit dětem z páté třídy, ale roboti to vážně hodně usnadňují.

Související článek

Komu prospěje, když se děti učí programovat?

Zatímco v Česku naprostá většina základních škol nedokáže děti správně učit pracovat s počítačem, v USA přes čtyřicet procent amerických základních škol učí žáky programovat. Je dobré si brát zámoří jako vzor? Není tlak na počítačovou gramotnost jen marketingová akce softwarových firem? Nebo si tak IT společnosti nenápadně pěstují programátorský dorost, který pomůže srazit vysoké mzdy v oboru?

Co je úloha obchodního cestujícího?

To je úloha z teorie grafů. Jde o způsob jejich procházení. Zrovna nedávno jsme si říkaly, že kdyby nám v předmětu Logika a grafy dali svítící roboty, bylo by leccos mnohem jednodušší. Děti se při práci s Ozoboty učí přemýšlet, jak zareagovat při nějakém dilematu, kam robota poslat, což je právě základ tvorby algoritmů. Kromě toho má kurz i programovací část. Pak máme ještě Micro Bit, to je mikropočítač, se kterým přišla BBC ve Velké Británii. Snaží se ho tam distribuovat na základních školách. Tento kurz vedu já.

Jak vypadá čtyřhodinový blok v praxi?

Když popíšu svůj kurz s Micro Bitem, první část je teoretická. Během ní se věnujeme základům programování. V druhé pak Micro Bit s vlastními vytvořenými programy používáme ke stavění obvodů. Jednotlivé komponenty se dají mikropočítačem ovládat, takže se děti třeba učí, jak naprogramovat, aby LED světlo blikalo.

Na co se nejvíc zaměřujete v kurzech programování?

Je to blokové programování ve Scratchi, což je vizuální programovací jazyk, který je snadno pochopitelný a pro děti vhodný. Snadno se s ním vytvářejí jednoduché hry nebo simulace. Bloková forma je důležitá kvůli tomu, že máme žáky různé úrovně – někteří se setkávají s programováním poprvé v životě, jiní naopak mají spoustu zkušeností. Vždy nejprve vysvětlujeme základy a v samotném závěru už děti programují ve dvojicích, kdy vytvářejí jednoduchou hru se dvěma kočkami. V poslední půlhodině si postavičky můžou modifikovat podle svého a zkoušejí si využít vlastní nápady.

Malé holky a kluky wITches na ČVUT lákají například na kurzy robotiky.

Jak staré děti se u vás učí?

Od páté do deváté třídy, takže jim je jedenáct až patnáct let. Je nutné, aby měly aspoň nějaké základy z matematiky, aby mohly využívat úhly a další potřebnou látku. Mladší děti s tím měly trochu problémy.

A každý workshop vede jen jedna lektorka?

Je nás tam víc – jedna lektorka přednáší a další dvě jsou mezi dětmi a pomáhají jim, když je něco zapotřebí. Na druhou stranu děti nedržíme pořád za ruku, snažíme se je vést k samostatné práci.

Související článek

Český projekt učí programovat celý svět. Ukažte ho i svým dětem!

Inteligentní robotek Ozobot je sympaťák. Každému dává šanci si zábavně vyzkoušet základy programování. Stačí trocha času a chuť si hrát.

Jak dlouho už takto fungujete?

Po prázdninách začneme třetí rok.

Co dál? Chcete projekt někam posouvat, nebo vám současná podoba stačí a vyhovuje?

Momentálně hlavně chceme, aby celý projekt zůstal v rámci fakulty a mohly se do něj zapojovat i nově příchozí studentky. Jinak nás napadlo, že bychom naše materiály mohly zpřístupnit učitelům ze základních škol. Neplánujeme se tedy rozrůstat přímo, ale naše know-how klidně pošleme dál.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama