Autor: Lenka Hatašová – Starostové a nezávislí

Vít Rakušan: V digitalizaci a zavádění chytrých řešení jsme neuvěřitelně zaspali

Města chytřerozhovor 7 a více min čtení

Vítu Rakušanovi na podzim skončí druhé volební období, které tráví v čele kolínské radnice. Město, které proslavila snad jen okolní rovinatá krajina a festival dechovek, se mu za osm let podařilo přeměnit na jedno z nejprogresivnějších chytrých měst v Česku. Chytré technologie tady začali zavádět mezi prvními, takže za ně nikdy neutráceli přemrštěné částky. Především je ale přizpůsobují konkrétním potřebám obyvatel města, kteří se je naučili používat.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Vítu Rakušanovi na podzim skončí druhé volební období, které tráví v čele kolínské radnice. Město, které proslavila snad jen okolní rovinatá krajina a festival dechovek, se mu za osm let podařilo přeměnit na jedno z nejprogresivnějších chytrých měst v Česku. Chytré technologie tady začali zavádět mezi prvními, takže za ně nikdy neutráceli přemrštěné částky. Především je ale přizpůsobují konkrétním potřebám obyvatel města, kteří se je naučili používat.

Jak se z provinčního města stal chytrý Kolín?

Jako skoro všude, i tady na tom mají zásluhu konkrétní lidé – máme na radnici skvělý tým složený z odborníků různých profesí. Ovšem začátky byly těžké. Město jsme zdědili v roce 2010 s ohromnými dluhy, takže první volební období do roku 2014 jsme se věnovali tomu nejdůležitějšímu – aby zadluženost klesla, aby byla v pořádku infrastruktura a aby lidé začali radnici věřit. K tomu se pak postupně přidávaly různé nápady, jak město udělat příjemnější. Prvním krokem bylo, když jsme na naše webové stránky přibrali platformu Lepší místo, což je systém hlášení nejrůznějších závad. Velmi se osvědčil, ačkoliv ho mezi naše chytrá řešení počítat nemůžu.

Proč?

Protože jsme se na jeho výrobě nepodíleli, poskytlo nám ho jedno sdružení. Ovšem nedlouho poté přišel i první systém z naší dílny – aplikace Kolín v mobilu. Ta je mimochodem k dispozici pro všechny existující mobilní platformy a má velmi dobré hodnocení. V tu chvíli jsme vlastně přišli na to, jak to chceme dělat – chceme být u toho, když řešení vzniká, podílet se na jeho tvorbě. Od té doby se názoru držíme. Tehdy u toho ještě nebyl dnešní místostarosta, který se v moderních technologiích vyzná mnohem lépe než já, takže jsem u zrodu řešení byl celou dobu osobně.

Jak to vypadá, když starosta dělá vývojáře chytré aplikace?

Prostě jsme se s pánem z firmy Eternal, která systém vytvářela, pořád scházeli a povídali jsme si, co od aplikace chceme. To je od té doby úplný základ našeho přístupu: nechceme nějaký systém, který někde funguje. Místo toho vytváříme nové řešení na míru pro kolínské občany. Původně to vlastně měla být turistická aplikace, ale po dlouhých diskusích jsme došli k závěru, že Kolín vlastně není až tak atraktivním turistickým cílem a stěžejní část systému má sloužit místním občanům. Mají v něm být jízdní řády, kulturní a sportovní akce, už zmíněné hlášení závad, kontakty pro případ nouze a podobně. Takže jsme aplikaci vyrobili a teď ji od nás spousta měst opisuje. To je ale v pořádku – výměna informací je nesmírně důležitá, není problém přebírat nápady od jiných. Ovšem pokud má být řešení opravdu funkční a užitečné, mělo by si ho každé město vyrobit na míru. Každé město má totiž jiné spektrum problémů a potřeb.

Související článek

Obecní rozpočet na internetu zadarmo a na pár kliknutí!

Rozbité chodníky a málo peněz na podporu kulturních akcí nebo sportovních týmů. Realita v mnoha obcích. A když se občan zeptá, kde je problém, dozví se, že není dost peněz. Přitom vedení města si nedávno pořídilo nového služebního superba. Tak kde ty peníze jsou? A kam skutečně mizí? Stačí pohled do rozklikávacího rozpočtu. Často je to ale nepřehledná změť odkazů a záložek. Platforma CityVizor dokazuje, že to jde i jinak.

Zní to výborně, ale tuším v tom jeden problém. Systém vyrobený na míru je totiž vždy dražší než upravený polotovar. A rozpočty měst velikosti Kolína nebývají bezedné. Jak jste řešili finance?

Využili jsme toho, že jsme v podobných iniciativách byli většinou první. Radnice si tehdy nic podobného běžně vyrábět nenechávaly. A udělali jsme z toho pro naše partnery pilotní projekty. Prostě jsme firmě řekli: Pojďte to pro nás udělat, budeme vaší laboratoří. Pro nás systém vytvoříte zdarma nebo za náklady a poté na tom budete vydělávat jinde. To se nám povedlo třeba u aplikace Kolín v mobilu – byli jsme první, pro koho Eternal takový systém dělal, a od té doby ho prodává i do jiných měst.

To zní jako dobrý nápad. Podařilo se vám to ještě s někým zopakovat?

Ano, třeba u chytrého parkování. Našli jsme si lokální firmu, která si vývoj takového systému chtěla vyzkoušet. Vyráběla puky, tedy čidla, která se montují do asfaltu nebo dlažby, a vyvíjela k tomu aplikaci. Funguje to skvěle – zaparkujete na placeném místě, předplatíte si určitý čas a deset minut před jeho vypršením vám přijde SMS s upozorněním. Pokud ještě nechcete odjet, můžete klidně parkování prodloužit přímo v aplikaci. Hlídka městské policie si pak ve služebním tabletu snadno ověří, že máte zaplaceno, a nechá vaše auto na pokoji. Mimochodem, pro staromilce máme i normální automaty s papírky, ale chytré řešení je rozhodně sofistikovanější. A celý tento systém jsme také vyvíjeli jako pilotní projekt, což platí i pro Chytrou klíčenku, se kterou vyhráváme různá celostátní, a dokonce i evropská ocenění. Všechno vznikalo poprvé na klíč pro nás, tudíž to bylo mnohem levnější, než když už to jako hotový projekt funguje na trhu.

Časem podobných systémů vznikne tolik, že už firmy nebudou potřebovat dělat pilotní projekty…

To je samozřejmě pravda, ale právě proto platí, že kdo přijde s nějakým nápadem první, má před ostatními výhodu. O to jde – nečekat, co vymyslí ostatní, ale mít vlastní představy.

Kolínská klíčenka se od běžné karty vzhledem moc neliší. -

V čem spočívá Chytrá klíčenka?

To je zařízení pro děti – miniaturní karta s čipem jako do bankomatu. Dítě s ní otevře školu, zaplatí oběd, odpípne se v městské dopravě, půjčí si knížku v městské knihovně, může jít na plavecký stadion, může dokonce i nakupovat ve vybraných partnerských obchodech. Zdůrazňuji, že může, nikoli musí – je to zcela dobrovolné, čili netlačíme děti k využívání nějakých konkrétních služeb, jak nám občas předhazují kritici. Klíčenka má sedm osm funkcí a děti si společně s rodiči vybírají, které z nich budou využívat a které ne. A pokud rodič nechce, aby dítě platilo klíčenkou v obchodě, prostě tuto konkrétní funkci neaktivuje. Na druhou stranu myslím, že je to docela dobré využívat, mimo jiné i proto, že čip je zablokovaný na alkohol a tabák a rodič v aplikaci na svém telefonu přesně vidí, kolik a za co dítě utratilo.

Na druhou stranu chápu, že karta s funkcemi tramvajenky nebo průkazky do knihovny je něco úplně jiného než platební karta.

Jistě, to je pravda. Dá se říct, že pokud se rodič rozhodne, že jeho dítě bude využívat i bankovní funkce, stává se v jistém smyslu klientem ČSOB. Nicméně se základními funkcemi nic takového nehrozí, jedná se opravdu jen o chytrou městskou kartu, žádné informace nejdou třetím stranám. Data jsou naprosto v bezpečí – spolehlivější technologii než bankomatový čip dnes prakticky neznáme. Mimochodem, když dítě kartu ztratí, dá se zablokovat na jedno kliknutí. My pak za malý poplatek vystavíme novou.

Máte ještě nějaký chytrý projekt, o kterém jsme zatím nemluvili?

Ještě jsou tu takové, u kterých bych čekal, že se rozjedou víc. To jsou třeba chytré popelnice osazené čipy, které by měly správcovské firmě dávat vědět stav zaplněnosti, takže v ulicích bude větší pořádek a zároveň popeláři vyjedou jen tam, kde jsou zapotřebí. Pak máme ještě portál Bezpečný Kolín, který není moc sofistikovaný technicky, ale lidé v něm vidí stav kriminality v jednotlivých městských částech, takže vědí, kde si dát pozor třeba na krádeže. To už je ale dnes součástí Kolína v mobilu. Celkově se dá říct, že se lidem maximálně snažíme zjednodušit život, takže uvažujeme třeba o použití dronů v problémových lokalitách. Na druhou stranu si ale radnice musí dávat pozor, aby v dobré víře nezačala dělat Velkého bratra. Ovšem konkrétně v jedné naší odlehlé čtvrti, kde se vykrádají garáže, by se drony dost hodily. Celé je to vedené naším heslem, které říká, že řešení mají být účelná, nikoli samoúčelná. Efektivní, ne efektní.

Související článek

Dokázal byste povědět, kolik radnici všechny tyto chytré systémy stály?

Nedokážu to říct úplně přesně, musel bych si to nechat zpracovat. Něco jsou pořizovací náklady, něco údržba. Ale pokud mám říct nějaký rámec za všechno, tak se určitě vejdeme do pěti milionů.

Do pěti milionů korun?

Ano, podle mě i s nějakou rezervou.

Za to v Praze postaví leda tak pár chytrých pouličních lamp…

Vždyť to říkám – člověk musí hledat efektivní řešení.

Kromě vedení města vám loni na podzim přibyly i poslanecké povinnosti. Úspěšně jste za STAN kandidoval do Poslanecké sněmovny. Jaký je přechod z komunální do vysoké politiky, třeba zrovna v otázce chytrých řešení a jejich zavádění?

Změn je samozřejmě spousta, ale jedna je hlavní: když sedíte na radnici, jste zvyklí na rychlé výsledky. Vidíte je, chodíte po nich, jsou přítomné na každém kroku. Zatímco v Parlamentu máte pocit, že všechno hrozně trvá, že výsledky neuvidíte nikdy. A když schválíte nějaký zákon, stejně nevidíte jeho efekt, protože ten se projeví až za nějakou dobu. A  když bude efekt pozitivní, stejně vás za to nikdo nepochválí, protože to lidé budou považovat za normální.

Přimělo vás takové poznání k nějaké aktivitě?

Když jsem se v Parlamentu aspoň trochu zorientoval, spustil jsem na svých webových stránkách projekt s názvem Sbíráme absurdity. Přibral jsem k tomu další starosty a děláme si sbírku absurdit ve státní správě, o kterých by se podle nás mělo vědět. Na základě toho jsme zkoušeli novelizovat stavební zákon, navrhli jsme novelu směnárenského zákona, teď se pouštíme do akce ohledně autovraků. Prostě se kromě dělání té takzvané vysoké politiky snažíme změnit konkrétní věci, které by snad měly jít změnit rychle. A velkým tématem jsou samozřejmě i chytrá řešení a digitalizace státní správy. Zde Česko zaspalo neuvěřitelným, opravdu neuvěřitelným způsobem.

Na toto téma jsem letos dělal dva velké rozhovory s lidmi z vysoké politiky či diplomacie z Estonska a měl jsem pocit, že poslouchám sci-fi.

Jistě. Jenže v případě Estonska jde samozřejmě o to, že oni si strategii na základě širokého politického konsensu přijali už v roce 2001. Vymysleli si šikovnou marketingovou kampaň, v níž zemi pojmenovali E-stonia, a začali se podle toho chovat. A pozor: všechny politické strany se na tom shodly a také se na tom podílely. Prostě se stanovil cíl stát se z malé země digitální velmocí a tento cíl si vzali za svůj politici zleva i zprava, ať už mají jinak jakékoli názory. Tudíž se z toho samozřejmě okamžitě stala výkladní skříň celé země.

Související článek

Zároveň má tato široká shoda obrovsky pozitivní dopad na občany – vzrůstá důvěra lidí ke státu. To koneckonců oba estonští představitelé, s nimiž jsem pro náš web mluvil, zdůrazňovali jako velké plus.

Přesně tak. Já jsem jel jednou v Estonsku Uberem a napadlo mě, že se řidiče zeptám, jestli nemá pocit, že elektronických údajů o sobě dává státu trochu moc, protože u nás to spousta lidí vnímá jako problém, a to zdaleka nemáme digitalizaci na obdobné úrovni. A on se na mě jen udiveně podíval a povídá: „A co jako děláme, když používáme Google? Vždyť tomu o sobě každý den říkáme tolik, že bychom se z toho zbláznili, kdybychom se tím měli trápit.“ A pak řekl krásnou větu, kterou si pamatuji doslova: „Svému státu přece věřím víc než Googlu, to je přirozené.“ Tohle nám naprosto chybí. Netvrdím, že to platí pro sto procent Estonců, ale většinově svému státu důvěřují, že pracuje dobře. U nás tomu lidé nevěří.

Co s tím do budoucna? Máme ještě šanci se rozjetého vlaku chytit?

Ale ano, máme. Když to vezmu trochu z jiného konce, potřebujeme především zlepšit naše školství. Potřebujeme chytré mladé lidi, připravené na svět plný změn. Žádné biflování tisíců nepotřebných informací, které hned zapomenou – zato se budou muset umět přizpůsobit světu, který se během jejich dospělého života promění k nepoznání. Jak říká šéf Googlu pro Evropu: „Pokud máte pocit, že změny ve vašem životě byly neuvěřitelně rychlé, tak vězte, že už nikdy nebudou tak pomalé jako doposud.“ A na to mladí lidé musejí být připraveni.

Dobře, ale to je jen jeden konkrétní úkol. Co jiného ještě může Parlament dělat? V čem si vzít příklad třeba z Estonska?

Parlament se musí stát pracovištěm, kde se vytvoří základní architektura digitální státní správy. A musí se velmi ostře jít proti všem prolobbovaným firmám na různých ministerstvech a dalších institucích, proti jejich zavedeným neprůchodným systémům. Nebude to jednoduché, protože lobbistický tlak je obrovský, ale právě to je teď náš úkol. Chcete vzor z Estonska? Pak skončeme s nesmyslnými nařízeními, kdy třeba musíte někam přinést papírový výpis ze živnostenského rejstříku a zaplatit za kolek na Czech Pointu. Proč, když si úřad může dvakrát kliknout na stránku a zjistit si všechno potřebné sám. Vždyť je to úplně absurdní.

Jenže pak se dělá průzkum veřejného mínění a ukáže se, že zrovna toto pro lidi není moc podstatné…

Protože si vůbec neuvědomují, jak je to otravné a jak by jim mohlo usnadnit život, kdyby to bylo jinak. To je právě ta nevzdělanost, o které jsem mluvil. Lidé nemají zkušenosti odjinud, nevědí, co je možné. Zato bohužel znají špatné příklady. Ministr sociálních věcí Drábek kdysi vymyslel kartu na vybírání důchodů, což byla hrozná pitomost, lobbistický projekt, který nefungoval, a spousta lidí ztratila důvěru v elektronické systémy vůbec. Počítačová gramotnost starší generace je u nás ve srovnání se západní Evropou nebo Estonskem minimální. Na tom všem je nutné pracovat – v Kolíně máme v rámci Univerzity třetího věku kurz práce s internetem pro seniory, ale to je ojedinělé. A pak se divíme, když lidé nadávají na úřady.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Má ale zmíněná politická shoda napříč stranami po vzoru Estonska v současném českém Parlamentu vůbec šanci?

Snad ano. Kdyby o to Andrej Babiš opravdu stál, půjde o jednu z mála věcí, kde bychom ho podpořili my, Piráti a jistě mnozí další. Jenže to znamená nemluvit, ale doopravdy makat, jak on rád říká.

Poslaneckou sněmovnu vidíte zevnitř. Jak to v ní po této stránce vypadá? Věříte premiéru Babišovi, že je digitalizace opravdu jeho prioritou, jak občas deklaruje, i když se záhy většinou ukáže, že tomu moc nerozumí?

Když budu optimista, řeknu, že to vypadá, jakoby se něco začínalo dít. Ale Babiš se musí stát hlavou pyramidy, koordinátorem. Potřebuje kolem sebe lidi, kteří to budou táhnout prakticky, protože sám tomu opravdu nerozumí vůbec – vždyť má problém, když musí napsat e-mail nebo status na Facebook. Nikdy to nepoužíval a do roku 2010 nepoužíval ani notebook. Vůbec pro to nemá cit – v jedné knize o tom sice něco povídá, jenže to mu napsal Marek Prchal. Takže jde o to, aby kolem sebe měl lidi, kteří ho přesvědčí, že je to vážně natolik důležité, že se tomu má začít věnovat naplno. Jak říkám, jsem v tom mírný optimista – pokud vidím tuto Poslaneckou sněmovnu vůbec v něčem nadějnou, tak v tom, že pro digitalizaci by se nějaká podpora najít mohla.

A kde vidí v této oblasti své přirozené spojence STAN?

Určitě u Pirátů, ale nejen u nich – v TOP 09 je taky mnoho lidí, kteří uvažují moderně. A ani ODS nechci nechávat stranou, také jsou v ní lidé se zkušenostmi. Prostě se o tom musíme začít bavit.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama