ilustrační foto: iStockphoto

Udělá z nás Portál občana digitální národ?

Stát chytřetéma 7 a více min čtení

Osmého července se měla zatřást zem. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana – velkolepý projekt, který má zásadním způsobem změnit komunikaci lidí s úřady. Z nevábných chodeb úředních budov a od přepážek s dělícím sklem ji totiž převede do on-line světa. Alespoň tak nějak vypadá ideální představa.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Osmého července se měla zatřást zem. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana – velkolepý projekt, který má zásadním způsobem změnit komunikaci lidí s úřady. Z nevábných chodeb úředních budov a od přepážek s dělícím sklem ji totiž převede do on-line světa. Alespoň tak nějak vypadá ideální představa.

Zdá se, jako bychom žili ve dvou světech. Měla jsem možnost nahlédnout pod ruce talentovaných programátorů s geniálními nápady, které spravují nesmírné množství konkrétních informací o konkrétních lidech. Kvůli ochraně osobních údajů je vedou pod nicneříkajícími identifikačními čísly, ale znají jejich pohlaví, bydliště, věk i zhruba to, kolik vydělávají. Vedle toho i zájmy a nákupní chování (protože šlo mnohdy i o marketingově zaměřené firmy), jenže taky strachy, plány, záměry nebo třeba míru jejich chaotičnosti. Jen díky tomu, že se tihle lidé pohybují v on-line světě

Stále oblíbený je příklad, kdy společnost zaměřená na cílení reklamy poslala slevové kupóny na těhotenské oblečení jedné americké teenagerce. Podle jejích algoritmů totiž čekala dítě. Rozzlobený otec vtrhl do centrály, kde nejprve všem vynadal s tím, proč nabádají takto mladé dívky k otěhotnění, aby nakonec zjistil, že se v jeho domě děly aktivity, o kterých neměl tušení. Tato událost je víc než šest let stará. Od té doby se odhadování potřeb a chování konkrétních osob ještě zdokonalilo. A firmy se poučily, že není vždy žádoucí, abyste věděli, co o vás vlastně vědí

Stát se nepoučil

Naproti tomu stát se, jak se zdá, nepoučil prakticky v ničem. Zatímco mobil odemykáme pouhým pohledem, otiskem prstu z něj můžeme platit, jde v něm mít uloženou letenku nebo si třeba jedním kliknutím můžeme zavolat taxi, stát se nepostaral ani o to, aby používání takového taxíku bylo plně legální.

Když chceme zřídit podnikání, změnit ho, pozastavit nebo zrušit, musíme jít na úřad a vyplnit formulář. I kdyby šlo ve výsledku o změnu jednoho řádku, předtím úředníkům odevzdáváme štos papírů. Když matky přecházejí z mateřských dávek na ty rodičovské, můžou si u toho počítat kilometry, které musí ujít – při návštěvě České správy sociálního zabezpečení si totiž z úřadu vyzvednou formulář, který pak odevzdají na pracovním úřadě. A tam jeho zpracování úředníkům trvá dva měsíce. Abychom ale byli fér – mají také možnost elektronického podání. Za předpokladu, že si před tím opět na úřadu fyzicky zařídí kvalifikovaný certifikát platný rok, za který ještě budou platit. No není to skvělá možnost? Ne, není!

Kolikrát jste trvalou adresu vyplňovali vy?

Při jakémkoliv styku s úřadem podnikatelé dokolečka vyplňují trvalé bydliště, ale ve veřejných rejstřících může na internetu tuto informaci kdokoliv zjistit během zhruba dvou sekund. Na rozdíl od státu toho totiž firmy využívají. A proto se jim pak doma hromadí adresné prosby od korporací s nabídkou extra výhodných služeb, případně od dobročinných organizací, které žádají o peníze. 

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

A stát mezitím roky přemýšlí nad tím, jak občana identifikovat. Někteří teď jásají nad směrnicí GDPR, která nás má v tomto ohledu významně posunout. Jenže je třeba si uvědomit, že máme směrnici na to, jak máme zpracovávat data, která jsou zpracovávána roky.

Portál občana by mohl zahrnout 700 veřejných služeb

Portál občana by mohl potenciálně zahrnout 700 veřejných digitálních služeb. Ovšem tady zase narážíme. Totiž přidat se do „cizího“ systému není tak zajímavé, jako si vytvořit vlastní, nasypat do něj hromadu peněz a veřejně se chlubit v médiích tím, že zrovna my jsme vytvořili něco velkého a hlavně vlastního. Proto se během jen několika měsíců zvlášť spouští systémy, které by mohly fungovat společně – svoji koncepci má elektronizace zdravotnictví pod hlavičkou ministerstva zdravotnictví. A zvlášť funguje například také Národní elektronický nástroj pro zadávání zakázek z dílny ministerstva pro místní rozvoj.

Další elektronický projekt? Lidé radši zavřou oči a potlačí pláč

Druhá strana barikády je podobně zoufalá, za čímž ale stojí zkušenosti z minula. Pražanovi při vyslovení výrazu Opencard na mysli vyvstane jen slovo korupce, řidič se opotí při vzpomínce na průběh zavádění registru vozidel a podnikatel vidí ztracené hodiny spojené s administrací EET. Navíc když si to všechno promítnete s tím, že nikdo obvykle není schopný lidem dostatečně vysvětlit, jak by se do podobných projektů mohli zapojit a jaký přínos to pro ně bude mít…  Pak se není co divit, že při nabídce účastnit se dalšího elektronického výmyslu raději zavřou oči a potlačí pláč.

Související článek

Vít Rakušan: V digitalizaci a zavádění chytrých řešení jsme neuvěřitelně zaspali

Vítu Rakušanovi na podzim skončí druhé volební období, které tráví v čele kolínské radnice. Město, které proslavila snad jen okolní rovinatá krajina a festival dechovek, se mu za osm let podařilo přeměnit na jedno z nejprogresivnějších chytrých měst v Česku. Chytré technologie tady začali zavádět mezi prvními, takže za ně nikdy neutráceli přemrštěné částky. Především je ale přizpůsobují konkrétním potřebám obyvatel města, kteří se je naučili používat.

Další překážkou Portálu občana se může stát poměrně problematické přihlašování. Abyste tuto službu mohli využívat, musíte mít nový občanský průkaz s čipem. A k němu speciální čtečku, která ho umí identifikovat. Na kódy a biometrické zázraky zapomeňte. Nejsme na tom ale úplně nejhůř. Státy jako Rumunsko či Bulharsko bojují s digitalizací, otevřenými daty i on-line službami zrovna tak. Aktuální stav nás tak řadí spíš k nim než tam, kde bychom mohli být. Portál občana to může změnit jen ve chvíli, kdy zafunguje na všech stranách. A podle zákulisních informací i zájem úřadů poněkud drhne.

Srovnání s dalšími evropskými zeměmi nás uvrhává mezi státy, které se dosud ani nezačaly snažit. Česko je v oblasti nazvané digitální ekonomika a společnost z evropské osmadvacítky sedmnácté. Ovšem jen proto, že se tu rozšiřuje třeba vysokorychlostní internet. Samotná oblast propojení státu a občanů nás řadí na dvaadvacáté místo. Míra on-line kontaktu mezi orgány veřejné moci a občany je jedna z nejnižších v EU.

Estonsko. Největší skokan

Na špičce žebříčku jsou státy jako Dánsko, Finsko či Nizozemsko. Jen Finsko dá do konce letoška 100 milionů eur svým úřadům na to, aby procesy automatizovaly a s obyvateli komunikovaly digitálně. Do ledna má platit pravidlo, podle kterého jakoukoliv informaci o sobě zadáte jen jednou. Poté ji úřady nadále přebírají, aniž by ji po vás požadovaly znovu.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Nizozemsko má svou strategii digitalizace od roku 2010 a předloni bylo 88 procent státních služeb dostupných digitálně. A třeba v Dánsku je do systému e-governmentu zapojeno 73 procent internetových uživatelů. Navíc stát lidi pohybu v e-prostoru učí. Už předloni muselo devět z deseti Dánů poslat úřadům formuláře v elektronické podobě.

Největším skokanem v této souvislosti je ovšem Estonsko, které provádí hotové převraty. Plánuje třeba „daně na jedno kliknutí“, přitom už teď těch kliknutí stačí jen pár. Daňové přiznání za Estonce vyplňuje stát – z registru obyvatel získá jméno a adresu, od zaměstnavatele příjmy, předvyplní číslo bankovního účtu, poplatky za studium a veškeré informace poplatníka nechá jen zkontrolovat.

Estonsko však jde mnohem dál. Nedávno zavedlo digitální občanství, které spočívá v možnosti zřídit si kompletně on-line spravované občanství v této zemi pro místní i cizince. Aktuálně má v Estonsku takové digitální občanství necelých 40 tisíc lidí, ale zájem o něj strmě roste. Má ho mimochodem také už 255 Čechů. Jeho získání je uživatelsky přívětivé, jak to jen jde. Je třeba možné si o něj zažádat i s ověřením na dálku. I díky tomu Estonsko muselo na chvíli jeho vydávání zastavit. Stalo se to ve chvíli, kdy Britové zjistili, že kvůli brexitu nebudou možná dál smět snadno podnikat v EU. Tedy pokud si nezřídí třeba právě estonské digitální občanství.

Estcoin -

Estonsko připravuje vlastní měnu – estcoin

A další cíl pro podání žádosti? Úplná e-existence. Estonsko totiž připravuje vlastní e-měnu s názvem estcoin, která veškeré záležitosti kolem elektronického občanství nejen zatraktivní, ale její nákup mimo jiné ukazuje víru v tento virtuální stát. Nákupem totiž zájemci vyjadřují důvěru, že její hodnota – tedy v zásadě i hodnota elektronického Estonska – poroste.

Mimochodem, udělejte si chvilku čas a projděte si grafy o vývoji digitálního Estonska. Celkem jasně uvidíte, že snadné získání elektronického občanství znamená ještě snadnější založení firmy, což Estonsku přináší zcela reálné peníze. Úplně pominu pro nás sci-fi skutečnost, že vám k založení firmy stačí pár minut u počítače. Zájem o Estonsko mezi podnikateli roste ale i proto, že je označované jako jeden z daňových rájů. Ačkoliv trošku neprávem. Daně z firemních zisků tady platíte, ale zjednodušeně řečeno až ve chvíli, kdy se vám začne opravdu dařit. Takže situace výhodná pro všechny. Tedy vynecháme-li z rovnice český stát. 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama