Ilustrační foto: iStockphoto.com

Anděl Strážný: pomáháme seniorům, aby mohli žít doma, i když jsou sami

Věci chytřerozhovor 7 a více min čtení

Máte v rodině nebo mezi blízkými lidi, kteří už by vzhledem k vyššímu věku nebo fyzické kondici potřebovali stálý dohled, ale vy jim ho poskytnout nemůžete? Neziskovka Anděl Strážný právě toto dělá. Pomáhají jí v tom jednoduché chytré náramky, základní komunikační systém a péče obětavých zaměstnanců.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Máte v rodině nebo mezi blízkými lidi, kteří už by vzhledem k vyššímu věku nebo fyzické kondici potřebovali stálý dohled, ale vy jim ho poskytnout nemůžete? Neziskovka Anděl Strážný právě toto dělá. Pomáhají jí v tom jednoduché chytré náramky, základní komunikační systém a péče obětavých zaměstnanců.

O tom, jak provozovat účinný monitorovací systém pro seniory a tělesně postižené, spojený s linkou důvěry s odborně vyškoleným personálem, jsme si povídali s ředitelkou Anděla Strážného Milenou Mocovou. (Poznámka autora: jsme někdejší spolužáci, takže jsme si při rozhovoru tykali.)

Související článek

Jan Klodner: SunBall jsme původně vyrobili pro babičku

Rehabilitace po úrazu nebo po nemoci není zrovna zábava, cvičení koncentrace pro děti s poruchami učení už vůbec ne. Jak zařídit, aby se do těchhle nutných činností lidé pouštěli s chutí a ne s pocitem ztraceného času a energie?

„Jsme registrovaná sociální služba tísňové péče. Fungujeme úplně jednoduše – klienty vybavujeme náramky, které by u sebe měli mít prakticky neustále. Ty slouží jako komunikační zařízení. Když se s námi klient potřebuje spojit, stiskne tlačítko na náramku a dovolá se na dispečink fungující čtyřiadvacet hodin denně. Náramek v sobě má GPS modul, takže na dispečinku poznáme, kde se momentálně nachází, a také SIM kartu, mikrofon a reproduktor, což znamená, že funguje jako standardní mobilní telefon. My díky tomu můžeme s klientem normálně hovořit. Všechno slouží jedinému účelu – aby lidé, kteří jsou ještě aspoň částečně soběstační a přitom žijí sami, mohli žít co nejdéle doma. Třeba s asistencí pečovatelské služby, ale bez nutnosti ústavní péče. Populace stárne a takovéhle služby budou pořád potřebnější.“

Znamená to, že se zařízení používá výhradně ke spojení mezi uživatelem a dispečinkem?

Uživatel se dovolá jen na dispečink – na náramku není nic jiného než to jediné tlačítko, které vytočí naše číslo. Opačným směrem je ale možností víc, takže se dá domluvit, že se babičce nebo dědečkovi dovolá na náramek i rodina, stačí vybrat konkrétní čísla a povolit je v nastavení. Často je to pro rodinu šikovnější než volat uživateli na telefon, protože ten kolikrát nemusí mít senior po ruce, kdežto náramek by mít měl.

Jak poznáte, že je náramek funkční, pokud se majitel neozývá?

Související článek

Jsou všichni v pořádku? Zeptejte se lokalizátoru

Chcete mít přehled o pohybu vašich nejbližších, domácího mazlíčka, anebo chcete vědět, kde je vaše auto či motorka? Nebo přemýšlíte o tom, jak to zařídit, aby si babičce mohla snadno přivolat pomoc?

Náramek nám automaticky každých dvacet minut posílá hlášení o svém stavu – o tom, že funguje, na kolik procent má nabitou baterii, zda je funkční GPS a podobně. Pokud by hlášení nepřišlo, okamžitě nám v systému naskočí varovné hlášení, že něco není v pořádku a dispečerky to začnou řešit.

Říkáš, že je v zařízení běžná SIM karta. Máte smlouvu s některým konkrétním operátorem, nebo je výběr na vás?

Ne, volíme vždy podle aktuální situace. Kvalitní signál je pro nás nesmírně důležitý, bez něj služba nemůže spolehlivě fungovat. Takže vždycky volíme operátora až poté, co klienta navštívíme doma a zjistíme, který operátor má u něj signál nejsilnější.

Komunikace tedy slouží jen k nahlášení akutního zdravotního problému?

Právě že vůbec ne – napřed jsme mysleli, že to tak bude, ale v průběhu času se ukázalo, že je pro klienty možná ještě důležitější, aby si měli s kým popovídat. Což není nic proti původnímu účelu, naopak. Jsme sociální služba a sociální kontakt patří k naší práci, zejména když jsou klienti úplně osamělí. To je bohužel stále častější. Běžný hovor slouží k ověřování zdravotního stavu, ale hlavně klientům pomáhá psychicky, takže jsme nedávno zřídili další službu – speciální linku, kde si konzultantky budou s klienty úplně obyčejně povídat a naslouchat jejich problémům.

To už prakticky zní jako linka důvěry…

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Ano, však k tomu mají naše konzultantky školení. Jedná se buď o sociální pracovnice s vysokoškolským vzděláním, nebo aspoň o absolventky kursů krizové intervence a komunikace. A kdyby se jednalo o vážnější problém, který by vyloženě vyžadoval odbornou péči, pak můžeme celou věc předat psychologům či psychoterapeutům, s nimiž spolupracujeme. Ale to je spíš výjimečné, většinou se řeší obyčejné problémy. Taky klientům můžeme připomínat, aby si vzali léky a tak. A kdyby se dělo něco nepatřičného, dokážou to konzultantky už z hovoru většinou rozpoznat. Takže pak můžou převzít iniciativu a začít situaci aktivně řešit, třeba ve spolupráci se sociálními pracovníky.

Na zařízení je GPS, to znamená, že soustavně sledujete polohu všech klientů?

Ne, to ne. GPS udá polohu jen tehdy, pokud klient stiskne tlačítko. Takže je to opravdu nouzová záležitost. Ale v nové verzi náramku, kterou máme v současné době ve výrobě, už bude fungovat takzvaný geofencing neboli vymezené bezpečné území, na němž se klient může pohybovat zcela bez problémů – třeba část vesnice kolem jeho domu. A když toto území opustí, dostaneme o tom zprávu.

Jsou na náramku ještě nějaká další čidla?

Ano, v ideálním případě by měl náramek hlásit i pád. Je v něm akcelerometr čili polohový senzor, a pokud uživatel nosí náramek na ruce, jak to doporučujeme, tak to tímhle způsobem opravdu funguje. A my zároveň vidíme, že se klient hýbe a všechno je v pořádku. Jenže spousta lidí náramek na ruce nenosí, položí ho třeba na stůl a nechají ležet. No a v tu chvíli může přijít problém. Takže u klientů, kde je to zapotřebí, můžeme zapnout pravidelné hlášení o změně polohy, a jestliže se třeba po půlhodině náramek ani nehne, víme, že bychom měli majitele kontaktovat a zjišťovat, co se děje. Standardně ale nastavujeme interval na hodinu až dvě. Po uplynutí této doby náramek na majitele promluví – automatická hláška majitele vyzve, aby se pohnul. Pokud klient nezareaguje, dispečerky mu volají, a pokud nezareaguje ani na to, je potřeba začít jednat – poslat na místo rodinu, v nejhorším případě záchranku. Od příštího roku budeme mít v Praze nasmlouvaná vlastní výjezdní auta.

Náramek si necháváte vyrobit přímo na míru?

Ano, od roku 2011 je to už několikátá verze. Není to žádný miniaturní model, s moderními chytrými hodinkami by si ho člověk asi nespletl, ale to je záměr – starší lidé mívají problémy s jemnou motorikou a tohle robustnější provedení s jedním velkým tlačítkem jim vyhovuje. Současnou verzi pro nás vyvinula a vyrábí česká firma SEA Praha, od začátku jsme byli u toho, nechali jsme si do náramku dát všechny důležité funkce – třeba světelnou a vibrační signalizaci, když někdo špatně slyší.

Náramek s GPS a telefonním modulem zákonitě spotřebuje dost energie. Jak často se musí dobíjet baterie?

Měla by vydržet 48 hodin. My se z mnoha důvodů ale snažíme klienty učit na pravidelný rytmus a denní režim a v jeho rámci by si měli náramek dobíjet každý den. Nabíječku jim kvůli tomu dáváme vedle postele. Pokud si po ránu zapomenou náramek vzít, dostaneme o tom automatické hlášení.

Související článek

Jak neztratit děti z dohledu

Děti jsou náš největší poklad, o který se vlastně pořád bojíme. Mobily a chytré aplikace mohou pomoci tento strach zmírňovat. Je ale potřeba je používat s rozumem.

Kde všude Anděl Strážný působí?

Po celé republice. Nejvíc klientů máme v Libereckém kraji, potom v Praze a na Moravě – hlavně v Třinci a okolí, tam fungujeme už několik let. Postupně nám lidé přibývají všude. Ročně nám projde službou kolem sto padesáti lidí, teď jich ve sledování máme 115.

Co má udělat rodina, když k vám chce přihlásit některého ze svých členů?

V první řadě navštívit naše webové stránky www.andelstrazny.eu, najít si na nás telefon, zavolat nám a domluvit si kontakt. My pak přijedeme za klientem přímo domů, všechno vysvětlíme, nastavíme služby a funkce na náramku na míru, vybereme vhodného operátora podle toho, jaký má klient doma signál, a podobně. Samozřejmě se snažíme, aby byl u jednání i rodinný příslušník, který by si všechno zapamatoval a pak to případně dokázal využít.

A poslední, leč důležitá otázka: jak je to s cenou?

Náramek půjčujeme zdarma – sám nás nic nestojí, protože na jeho výrobu dostáváme dotace z programu na rozvoj sociálních služeb od Ministerstva práce a sociálních věcí. Cena za službu je 350 korun měsíčně, to je v základu všechno. Do budoucna chystáme nadstandardní služby jako hlídání klíčů a výjezdy, to bude také něco stát, ale zatím nabídka vypadá takto.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama