Zdorj: OrCam

Vyzkoušeli jsme chytré brýle, které lidem vrací zrak

Trendy & tipyrozhovor 7 a více min čtení

Nasazuji si brýle, které vypadají vlastně úplně normálně, jen mají na levé nožičce miniaturní kameru, na pravé zase sluchátko. Zvedám prst, jako bych si chtěl zjednat pozornost, pak ho zabodnu do textu na papíře před sebou a světe div se, brýle mi ho do sluchátka začnou číst. Dobrou češtinou prakticky bez přízvuku. Tyto brýle toho zvládnou mnohem víc.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Nasazuji si brýle, které vypadají vlastně úplně normálně, jen mají na levé nožičce miniaturní kameru, na pravé zase sluchátko. Zvedám prst, jako bych si chtěl zjednat pozornost, pak ho zabodnu do textu na papíře před sebou a světe div se, brýle mi ho do sluchátka začnou číst. Dobrou češtinou prakticky bez přízvuku. Tyto brýle toho zvládnou mnohem víc.

Mávnu rukou, odtrhnu zrak od papíru a podívám se na hodinky – žádné sice na ruce nemám, ale to vůbec nevadí, stačí zvednout zápěstí před oči, jako kdyby tam byly. „Čtrnáct hodin, šest minut,“ ozve se mi do ucha. Následně zrakem sjedu na sklenici vody, která přede mnou stojí na stole. „Sklenice,“ hlásí sluchátko. Nakonec vzhlédnu na asi pětatřicetiletého muže, který mě pobaveně sleduje přes stůl. „Eliav Rodman,“ praví brýle. A mají pravdu, ten chlapík se tak skutečně jmenuje a je marketingovým ředitelem izraelské společnosti OrCam Technologies. Právě ta tyto zázračné brýle, oficiálně pomůcku pro nevidomé a slabozraké, vyrábí. Rodman ji osobně představil na nedávném Týdnu inovací v pražském Fóru Karlín.

Jak byste vaše zařízení jednoduše popsal?

Je to pomůcka pro umělou náhradu vidění, nebo také chytré slepecké brýle. Základem je inteligentní kamera, která dokáže přečíst text, rozeznává tváře, produkty, bankovky, barvy a podobně. Zvládne i mluvit s uživatelem, protože dokáže popsat, co vidí. Technicky řečeno převádí vizuální obraz na text, který rovnou přečte. Zařízení je samozřejmě určené především pro nevidomé a zrakově postižené, kterým dokáže opravdu výrazně vylepšit život. Kromě toho se hodí dyslektikům, tedy lidem, kteří mají problémy se čtením. A používat ho mohou i senioři, kteří se po nějaké době čtení snadno unaví, i studenti při zápřahu před zkouškou. Na světě dnes žije asi tři sta padesát milionů lidí se zrakovým postižením, od úplné slepoty až po lehčí formy. Ale naše technologie má mnohem širší záběr, dokáže pomoci až miliardě lidí.

Překvapilo mě, jak suverénně systém zvládl text v češtině, tedy v jazyce, který není rozšířený ani jednoduchý.

Česká verze softwaru má světovou premiéru právě dnes – samozřejmě to souvisí s tím, že jsme brýle přijeli představit na Týden inovací. Je to třináctý jazyk, který náš systém podporuje. Základem je samozřejmě angličtina, ale hodláme pracovat na čím dál širším jazykovém portfoliu. Bez zvládání místního jazyka se nemáme šanci chytit na trhu.

Zvládají brýle jen text na papíře, nebo i jiná média?

Text může být úplně na čemkoli. Na papíře, na monitoru počítače, na displeji telefonu, to je jedno. Brýle si poradí i s malým písmem – co zvládne zdravé lidské oko, to přečte i naše kamera. Systém plynule přechází mezi podporovanými jazyky, takže mu nedělá problém ani vícejazyčný dokument. Načtení, zpracování pomocí OCR technologie a přečtení nahlas netrvá ani sekundu. Ale pozor, je to opravdu chytrá technologie, takže dbá i na pohodlí uživatele, nevnucuje se vám. Představte si, že brýle máte na sobě a oni na vás pořád mluví, neustále popisují všechno kolem a ani na okamžik takříkajíc nezavřou pusu. Jak dlouho byste s nimi vydržel, než by šly dolů?

Těžko říct. Tak pět minut?

Ano, právě to je zhruba průměrná doba, jakou je normální člověk dokáže vystát. Takže jsme museli nějak vyřešit, jak brýle deaktivovat, když je zrovna nechcete použít. Normálně by se to dalo samozřejmě udělat přes telefon, jenže to je u nevidomých nepraktické. On má sice každý smartphone slepecký režim, ale ten má do intuitivního ovládání daleko a my jsme chtěli něco jednoduššího a pohodlnějšího. Takže jsme kameru naučili gesta. Když vztyčíte prst, ví, že budete chtít něco přečíst. Na stránce, kde je textu víc, třeba v časopisech s různými boxy a sloupečky, si prstem ukážete, kde chcete číst. A pak mávnete rukou dolů a zařízení zmlkne.

Související článek

Jan Klodner: SunBall jsme původně vyrobili pro babičku

Rehabilitace po úrazu nebo po nemoci není zrovna zábava, cvičení koncentrace pro děti s poruchami učení už vůbec ne. Jak zařídit, aby se do těchhle nutných činností lidé pouštěli s chutí a ne s pocitem ztraceného času a energie?

Dobře, to funguje ve chvíli, kdy je člověk někde v klidu. Ale co když jdete někde po městě a nevíte, co se děje kolem vás a kdy tedy systém aktivovat?

V takovém případě je samozřejmě možné zvolit automatický režim. V něm systém rozpoznává tváře a předměty kolem sebe, ale i to se dá spustit gestem. Systém dokonce pozná, kdy má fungovat automaticky a kdy si má vyžádat gesto, což vám řekne do ucha. Pak máme taky speciální gesta, třeba to s těmi hodinkami, které jste si zkoušel. S OrCamem za hodinky ušetříte, přečte čas i z prázdného zápěstí. Zkrátka chceme, aby se uživatelé mohli pohybovat po světě co možná nejpřirozeněji, bez nutnosti pořád řešit nějaké ovládání. Prostě se chovají pokud možno jako zdraví lidé a brýle dělají co možná nejvíc úkonů automaticky. Pomáhají uživatelům doslova na každém kroku.

Co dalšího systém ještě umí? Zmínil jste bankovky.

Přesně tak. Rozeznává hodnotu všech bankovek ze všech zemí, v nichž se prodává. To byl mimochodem slušný oříšek pro vývojáře.

A jak funguje rozeznávání produktů? Respektive jakých produktů se to týká?

Postupně rozšiřujeme databázi, ale zase na to jdeme ze stejného směru jako s těmi gesty – snažíme se o takové řešení, které bude pro uživatele maximálně pohodlné. Víte, kde mají nevidomí s rozpoznáváním produktů obecně největší problémy? Při nakupování v supermarketu. Vezmete do ruky konzervu a nepoznáte, jestli jsou v ní fazole, hrášek nebo kyselé okurky. Označení Braillovým písmem většina výrobců nepoužívá. A vy tu konzervu nemůžete otevřít a přičichnout si k obsahu, což je pro zrakově postižené základní rozpoznávací metoda. Takže jsme začali právě tady a troufám si říct, že systém při nakupování, nebo koneckonců i při procházení zásob doma ve spíži, docela pomůže.

To znamená, že brýle čtou čárové kódy?

Také. Samozřejmě základ je čtení textu na obalu, ale máme i databázi čárových kódů, kterou pořád rozšiřujeme, máme v ní už statisíce položek. A čtení je rychlé, stačí konzervou otočit před očima a kamera si ten kód načte.

Pomůže zařízení i při pohybu? Třeba při navigaci nebo při přecházení ulice, po které jezdí auta?

Ne, tímto směrem nejdeme. Při přecházení ulice by se měl zrakově postižený člověk orientovat podle sluchu, případně se spolehnout na pomoc vidoucího, technická pomůcka tohoto typu by nemusela být stoprocentně bezpečná. A navigace by zase dost zatížila technické nároky a výdrž baterie.

Ještě chvilku zůstaňme u funkcí. Chápu, že si do databáze můžu přidávat postavy pro rozeznávání obličeje, ale co předměty, které v původní databázi nejsou?

V zásadě to možné je, ale jen v omezené míře – tady narážíme na současné limity počítačového vidění. S objekty, které mají standardní, nějakým způsobem normované rozměry a tvar, to problém není – to jsou právě ty konzervy ze supermarketu. U abstraktnějších nebo unikátních objektů, třeba u nejrůznějších staveb, pomníků a tak, je to horší. Ale je fakt, že v tomto dnes probíhá vývoj rychle, takže za rok můžeme být mnohem dál. Co se tváří týče, je jich možné uložit do paměti až sto. Uložení do paměti trvá asi deset sekund.

Pojďme k technickým specifikacím. Potřebuje OrCam internetové připojení?

To je právě to nejlepší – nepotřebuje. Vůbec. Všechno probíhá off-line. Právě proto zařízení neslouží jako navigace, ale ve skutečnosti je to podle mě obrovská výhoda. Nejste na ničem závislí, můžete systém používat kdekoli na světě bez ohledu na roaming, všechno funguje rychleji a déle vydrží i baterie. Navíc máte naprosté soukromí, nemusíte se bát, že vám data někdo zneužije.

To ale znamená, že potřebujete poměrně hodně vnitřní paměti, když nevyužíváte cloud…

To právě ne! A víte proč? Protože systém zpracovává obrazy způsobem, při kterém je nemusí ukládat. Sám jste viděl, že mě brýle poznají celkem spolehlivě, kdykoli jste se na mě podíval, řekly vám, že jsem to já. Jenže moje fotka v nich ve skutečnosti uložená není, systém si podle mé podoby vytvořil jen digitální podpis a kdykoli mě vidí, podle podpisu mě pozná. Ovšem obrazový záznam prošel jen vyrovnávací pamětí.

Související článek

ReWalk vrátí na nohy i ochrnuté s přerušenou míchou

Vypadá to jako nějaká rekvizita z Iron Mana a podobných sci-fi příběhů. A vlastně to tak i funguje – tento vynález vrací lidem schopnosti, o něž po úraze nebo jiným řízením osudu přišli. Technologie zvaná ReWalk vznikla v Izraeli a umožňuje chodit i zraněným s přerušenou míchou, kteří by se jinak až do smrti pohybovali jen na invalidním vozíku.

Tak to je vážně docela chytré řešení, co se týče úspory energie i hmotnosti.

Přesně, kvůli tomu jsme to dělali. OrCam tedy internetové připojení přes Wi-Fi umožňuje, třeba když chcete stahovat aktualizace, ale pro normální provoz není vůbec nutné, což je dnes unikátní.

Kde všude už se OrCam prodává?

Všude možně po světě. Jak už jsem říkal, dosud jsme měli dvanáct jazykových verzí, čeština je třináctá. OrCam je v prodeji samozřejmě u nás doma v Izraeli, ve Spojených státech nebo v mnoha evropských zemích. V Česku bychom měli být na trhu během několika týdnů.

Podporuje každé zařízení všechny jazyky, které máte v databázi?

To ne, většinou tři až čtyři, záleží na regionu. Třeba na severoamerickém trhu je v nabídce angličtina, francouzština a španělština, což znamená prakticky veškeré pokrytí od Kanady přes Spojené státy až po středoamerické země a Karibik. V Evropě je základem vždy místní jazyk plus angličtina, ta je univerzální všude. U české verze to zatím není úplně jasné.

A kolik brýle stojí?

V USA je prodáváme za čtyři a půl tisíce dolarů bez daně, v Evropě se ceny pohybují podle regionu kolem pěti tisíc eur (pozn. red.: cca 125 000 Kč.) s daní. Ano, je to hodně, to nepopíráme, ale když si vezmete ceny běžných kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené, pohybujeme se v zásadě v průměru. A v mnoha zemích se nám daří domluvit se zdravotními pojišťovnami na částečné nebo úplné úhradě, což samozřejmě dostupnost brýlí výrazně vylepšuje. Takto to funguje v Kalifornii, Německu, Švédsku, Izraeli i jinde. Doufáme, že se s pojišťovnami domluvíme i v Česku.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama