Tomáš Hejzlar

Programování desetiletýma očima: robotické sumo i koalice proti zombies

Trendy & tipyreportáž 6 min čtení

Nejlepší prázdninový zážitek? Pro některé děti posezení u počítače. Ale ne jen tak obyčejné – tábor, na kterém se naučí kódovat, může být vstupenkou do programovacího světa. Za pár dnů zvládnou základy znalostí, které jsou nedostupné i řadě dospělých, od vytváření her až po sestavování a programování robotů. A jejich pohled může značně překvapit. Jak to na počítačovém táboře vypadá?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Nejlepší prázdninový zážitek? Pro některé děti posezení u počítače. Ale ne jen tak obyčejné – tábor, na kterém se naučí kódovat, může být vstupenkou do programovacího světa. Za pár dnů zvládnou základy znalostí, které jsou nedostupné i řadě dospělých, od vytváření her až po sestavování a programování robotů. A jejich pohled může značně překvapit. Jak to na počítačovém táboře vypadá?

Adam sedí za počítačem a zuřivě pohybuje myší. Vypadá to, že jen něco čmárá, krátí si dlouhou chvíli. Jenže rudá kola, která opisuje kolem pohybující se postavičky, mají svůj smysl.

Související článek

Digitalizace školství: inovace a školský systém dnes zní jako protiklad

Slyšíme to od politiků velmi často – Česko by se po vzoru Estonska či Finska mělo stát zemí, kde digitalizace bude lidem usnadňovat život, a ještě přispěje k ekonomickému růstu. Jednou z oblastí, které by měla digitalizace zásadně prospět, je české školství. Jak realitu právě ve školství vidí Ondřej Neumajer, který se dlouhodobě zabývá problematikou využívání digitálních technologií ve vzdělávání, vzdělávacími inovacemi a vzdělávací politikou?

„Vymýšlím cheaty do her,“ vysvětluje. Tedy podvody, zjednodušení pro hráče, které jim umožní dosáhnout například na nějaké vybavení, které by ve hře jinak neměli. „Teď jsem třeba dal stejnou barvu, jako mám na meči, okolo sebe. Protože když zombík narazí do té barvy, tedy do mě, tak umře,“ ukazuje na obrazovce kruhy rudé.

Adam je jedním ze zhruba čtyřicítky dětí, které se účastní jednoho z mnoha turnusů prázdninové akademie programování. O turnusy byl takový zájem, že je museli během letních měsíců přidávat. Jsou určené dětem mezi osmi a třinácti roky, největší zájem je mezi 10 a 11. Učí se tu pracovat s Photoshopem, programovat, ale i sestavit roboty, kteří jsou schopni obstát v „sumo souboji“ proti těm sestaveným jinou skupinou. Sami, bez ovládání, jen díky naprogramovaným sekvencím pohybů.

Programovací jazyky tu používají základní, které fungují jako skládačka. „Je to takový tetris. Při vytváření pomocí šablon děti pochopí kroky, které musí udělat, aby dostaly nějaký výsledek. Pak už vytvářejí 3D hru, také pomocí šablon. Jsou to jednoduché jazyky. Ale naučí se postup, jak musí programovat,“ vysvětluje Maxim Kachmar z akademie IT Step Praha.

Přestože každý má svůj počítač a svůj cíl, naučí se i spolupráci. Adam navazuje na práci dalšího člena příměstského tábora. „Jeden dělá v Codu, druhý ve Scratchi (pozn. red. Code.org, a Scratch jsou platformy pro základní programování), Což je krásné, protože první dá druhému své hotové věci, a druhý je vylepší a vraždí si zombíky,“ usmívá se učitel Lukáš Masopust.

Podle něj mají děti o programování zájem, i když na práci s počítačem celkově nahlížejí jinak než dospělí. “Dřív jsme to vlastně měli jednodušší. Dnešní děti mají tu `smůlu`, že se narodily do světa, kde už všechno funguje. My jsme třeba museli zhruba dvakrát za rok přeinstalovávat celý počítač. To dnes děti vůbec nemusejí, vlastně kvůli tomu mnohdy nevědí, jak to reálně funguje,” vysvětluje.

Hlavně, ať má ten robot vrtulku

Místnost, kde děti programují, je obsazená dívkami i chlapci. V té vedlejší, kde se pracuje s Photoshopem, už je převaha dívek. „Každý se soustředí na to, co ho zajímá. Když se nám hlásí, není převaha dívek ani chlapců. Ale holky zajímá především design,“ vysvětluje Kachmar. Opačný poměr pohlaví, a zároveň největší zapálení, je znát v místnosti, kde se sestavují roboti. Ve třech skupinkách se děti překřikují a ze směsice vystupují jednotlivé věty typu: „Podej ty modrý kolečka. Jo, to půjde. Tadyto nemůžeme odendat, to přeci kryje zbytek.“ Roboti se tu sestavují z lega a jejich nezbytnou výbavou jsou různé zbraně. Na některých stranách části fungující tenké výlisky meče, jinde třeba vrtule, která – jak kluci doufají – bude rotovat. Pokud se tedy správně naprogramuje. „Je tam proto, aby rozsekala robota, který by do našeho najel zezadu. No, aspoň to bude vypadat hezky,“ popisuje Honza. Je ve skupince společně se Šimonem a Filipem to mají promyšlené. Vrtulka zezadu, meče zepředu, ze strany tyčky – robot je prý chráněný.

Související článek

wITches: mladé čarodějky z ČVUT učí děti milovat IT

„Ty to neumíš, protože jsi holka.“ I takový názor občas musely studentky elektrotechnické fakulty ČVUT překousnout. A i proto rozjely projekt wITches, v rámci kterého na workshopech pořádaných přímo na půdě univerzity vtahují děti do světa robotiky, elektrotechniky a programování.

„To sestavování trvá tak dvě nebo tři hodiny, programování pak zhruba den. Někteří studenti, které to chytne, můžou sestavovat robota násobně déle. Jsou schovaní po různých třídách, aby je neviděli ostatní. Aby nezahlédli, jaké silné a slabé stránky má konkrétně jejich robot,“ popisuje zápal Maxim Kachmar

Jiná skupina je o něco pozadu a spoléhá na sílu koleček, které „to celé odtlačí“. Tlačení je důležité. Výstupem je zmíněné robotické sumo. Roboti budou jeden druhého vytlačovat z kruhu, řídit se přitom budou tím, co děti dříve naprogramovaly. Kdo zůstane uvnitř, vyhrává.

Kdo není na souboje, může si naprogramovat robota s názvem Alpha. Sám má zhruba tři kilogramy, unese jich však asi 20. Praktické využití je však v hledáčku dětí až druhotné. Většinou prý Alpha tančí, především Gangam style.

Rukavice jako překladač

V Česku funguje IT Akademie druhým rokem. Děti, které ji navštěvují dlouhodobě, se podle lektorů znatelně zlepšují. Zaměřit se přitom můžou na mnoho oblastí počítačového světa. Od zmíněného Photoshopu, programování a sestavování robotů, přes YouTube workshopy až třeba po tvorbu webu. „Tábor je hlavní způsob, jak dětem ukázat svět IT. V akademii už vidíme výsledky. Děti znalosti používají i ve škole a mnohdy dostanou dobrou známku třeba i za to, jak zpracovaly prezentaci v PowerPointu,“ vysvětluje Kachmar.

Není to však tak, že by děti automaticky uměly ovládat počítače nebo rozuměli jakémukoliv oboru s nimi spojenému. „Když přišly v září 2017, některé neuměly ani zapnout počítač. Začínali jsme od začátku, pokračovali přes ovládání produktů Microsoftu typu Word. A dál se rozvíjely v programování. Závěrečná zkouška pro děti spočívala v tom, vytvořit hru, kterou by lektor prošel od začátku do konce. Ne všichni to zvládli. Ale na závěrečné práci pracovali asi měsíc a půl. Získaly způsob myšlení, jak na to, aby získaly nějaký výsledek,“ popisuje Kachmar.

Teď budou ty, které už předchozím ročníkem prošly, pokračovat se základy programovacích jazyků PSP a C++. Ačkoliv se narodily do světa počítačů, k tomu, aby uchopily programování a získaly výsledek, pro ně vede trošku složitější cesta než pro dospělého. „Vlastně nerozumí tomu, co všechno musí udělat, aby dosáhly určitého cíle. Takže když po nich chceme, aby sestavily a naprogramovaly robota, nevědí, že je třeba začít tělem robota, obestavit jej po okraje a postupně přidávat jednotlivé součástky. Ony začínají třeba zbraní. Snažíme se je naučit, že pro dosažení výsledku musí projít několika body a svůj cíl neměnit. Podobně řada robotů, které sestaví, je nelogická, neudrží rovnováhu. Necháme je, ale nakonec jim pomůžeme tak, aby to celé dávalo smysl,“ vysvětluje Kachmar.

Že je jejich pohled a smysl přínosný pro všechny, dokazují výsledné práce dětí. Třeba ze zemí, kde už akademie funguje několik let, takže děti, které jí prošly, mají hlubší znalosti. Jedna skupina desetiletých dětí z Ukrajiny naprogramovala Senzorní rukavice. Slova toho, kdo si je nasadí a „mluví“ s nimi znakovou řečí, překládají do mluveného slova. Projekt získal pozornost nejen uvnitř akademie, ale všiml si ho například i časopis Time, který jej zařadil mezi nejlepší vynálezy vedle například Curiosity Roveru, brýlí Google Glass či elektromobilu Tesla Model S.

Související článek

Čeho se česká škola bojí nejvíc? Inovací. Je na čase to změnit

Víte, kdo to byli luddité? Legendární dělníci, kteří na přelomu 18. a 19. století ve Velké Británii projevili své zoufalství z mechanizace práce tím, že rozbíjeli nové stroje a domnívali se, že si tím zachrání práci. Přesně tak ve velké míře působí i čeští učitelé a ředitelé škol. Ano, používám mírnou nadsázku. Učitelé se rozhodně nemusejí obávat, že by jim stroje vzaly práci. Jejich převažující “luddismus” vyplývá z poněkud jiných příčin. Tou hlavní je fakt, že český školský systém nepřeje inovacím.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama